ladislavjilek.blog.idnes.cz

add

My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.

Několik blogerů v souvislosti s datem 15. března se vyjádřilo k prezidentovi Edvardu Benešovi. Většinou ho hodnotili spíše negativně. Přidám svůj pohled.

Mnozí lidé popírají, že růst průměrné teploty způsobuje vypouštění CO2 do ovzduší a jsou alergičtí, když uslyší Green Deal.

A to nás inspiruje k různým aktivitám. Cítíte již takové nutkání? Mám tady námět, který by třeba mohl někoho zaujmout.

Dosti často mně něco přiměje k tomu, že kroutím hlavou. Asi před půl rokem se na zastávce Konzervatoř objevil billboard, kterému jsem nerozuměl.

Myslel jsem, že během Silvestra zveřejním celou abecedu starých anekdot. Děti a známí mě vtáhli do jiné zábavy. Pokračuji anekdotami o dětech a domorodcích.

Následující rýmovačky jsem posbíral podobně jako anekdoty. Žádnou z nich jsem nevymyslel. Myslím, že by se mohly na Silvestra hodit.

Zítra je Silvestr, pokud byste se náhodou nudili, můžete zkusit níže uvedené anekdoty. Samozřejmě jsou všechny staré a autoři jsou anonymní.

Případ střelby na filozofické fakultě propírají všechna media i diskuzí fóra. Je neuvěřitelné, že tento student nikomu nepřipadal nebezpečný či alespoň zvláštní.

Prvý betlém, jak známo, vytvořil František z Assisi v roce 1223 v Graccio. Do jeskyně dal figury a vedle nich živá zvířata. Líbilo se to a za těch rovných 800 let se betlém v nejrůznějších verzích rozšířil po světě.

V roce 1967 jsem se stal členem velké party, která projektovala Východoslovenské železárny, jejichž výstavba v Košicích byla tenkrát v plném proudu.

V roce 1978 jsem byl zařazen do nově vytvářené skupiny, která měla na starosti výrobu náročných komponent pro jaderné elektrárny. Brzy naše skupinka dosáhla počtu čtyř pracovníků.

Zase máme výročí svržení komunistického režimu a opět slyšíme a čteme rozdílné hodnocení, od nadšených oslavných článků a projevů přes méně nadšené a rozpačité až po ty odmítavé.

Bližší údaje o Janu XXIII., občanským jménem Angelo Roncalli, lze nalézt snadno. Já vzpomenu jenom jedinou jeho důležitou vlastnost: smysl pro humor.

Včera jsem ukončil zveřejňování povídky na pokračování. Některým lidem se nelíbil otevřený konec. Na svoji obranu bych chtěl uvést, že příběhy, v nichž je něco nedořčeno, se vyskytují, kam lidská paměť sahá.

Druhý den poté, co jsem Irenu odvezl do léčebny, jsem začal jednat. Ohlásil jsem se v našem podniku u generálního ředitele Tomáše Kolaříka, který začínal v konstrukci a byl taky mým zástupcem. Přijal mne hned další den.

Po této ráně Irena se ani nesnažila skrývat to, že pije. Přestala chodit do fitcentra, do kosmetického salonu a přestala o sebe dbát.

A pak přišel větší problém. Začalo to docela nevinně. U Ireny v práci nastoupila nová pracovnice Tereza.

Nastaly všední dny. Děti postupně začaly chodit do školy. Udržovali jsme přátelství s Petrem a Lenkou i kvůli dětem, které se rády viděly. Lucie byla aktivní skautka, naše děti, když dorostly, ji následovaly.

Po svatbě u mě zase došlo ke kumulaci událostí. Několik dnů po svatbě mi v práci řekla Jolana, spolužačka Jitky a Ireny:

Irena si šla do půjčovny vybrat šaty. „No vám ty šaty sluší,“ jásala majitelka salonu, když si Irena oblékla jeden z nabízených modelů.

Nejbližší neděli, kdy Irenina maminka nebyla v práci, Irena udělala slavnostnější oběd, já jsem koupil kytici a po společném obědě jsem se postavil a slavnostním hlasem řekl:

Na konci posledního pokračování mi vypadly dva řádky, přišel jsem na to až včera večer, kdy to už četla řada čtenářů. Proto tato dva řádky ještě jednou opakuji. Omlouvám se všem.

Druhý den po návratu z práce jsem naložil do auta moje osobní věci a odvezl je k Ireně. Pak jsem se vrátil, naložil jsem dvě bedýnky s nářadím a moje knihy. Tedy jenom technické tabulky a podobně, beletrii jsem nechal v knihovně.

Když měla Anetka asi dva a půl měsíce, odjela Jitka zase na dva dny na služební cestu. Odpoledne toho dne mi Irena zavolala:

Uplynulo něco přes rok. Jitka přišla navečer domů ve výborné náladě: „Budu mít mimino!“ zahlaholila.

Asi díky těmto lékům Jitka dokonce zvládla i jednu velmi nepříznivou situaci. Když ani po roce neotěhotněla, vyhledali jsme odbornou pomoc.

V srpnu bylo založeno družstvo, my jsme se hlásili o čtyřpokojový byt a o dvojgaráž v suterénu. Jeden kolega v práci onemocněl, bylo třeba, aby někdo dokončil jeho práci. Vzal jsem to na sebe. Každá koruna navíc bude dobrá.

Já jsem to měl v práci náročné. Začali mi svěřovat složitější úkoly a současně jsem chtěl dokončit studium s červeným diplomem. Po ukončení studia mi v práci svěřovali pak docela náročné úkoly.

Několikrát se v mém životě stalo, že se nakupilo několik událostí, které jsem musel současně zvládat.