Nedělní rána osamělé matky se třemi malými dětmi bývají hektická, pracovní, nervově a fyzicky náročná, podněcující a podle nálady matky buď kreativní, nebo tyranská.
Dnes při pohledu z okna vidím, že letošní léto začíná být pomalu minulostí, vítr a lehký podzimní větřík panují na naší zahradě a na průzračné hladině bazénu se vyrýsoval podzimní design, vytvořený z drobných březových lístků.
Když máte na pár dní opušťák (od čehokoliv,co nutně potřebuje vaši přítomnost a prvotřídní servis) a náhodou brouzdáte internetem-pracovně samozřejmě, může se vám stát, stejně jako mně, že natrefíte na něco...
Když vše děti trochu povyrostou, stáváte se často svědkem hodně zajímavých událostí. Někdy máte pocit, že se život nějak zrychlil, jako byste byli součástí dokumentárního filmu, kde na jednu houbu, nebo semínko stromu, nebo larvy
Jestli jste zrovna v období mezi dvacítkou a třicítkou a těšíte se z každého nového slunečného dne, který vám nezkalí žádná bouřka ani mráček, ani tajfun, ani větříček, ani kaluž, ani bláto…
Když pět let prožijete v zemi, která, se s jistými výhradami, pomalu, ale jistě stává vaší druhou domovinou, s lehkostí bagru se vám dostane pod kůži a která má zvláštní a tajemné kouzlo zhrzené ženy,
VÁLKA JE MÍR, SVOBODA JE OTROCTVÍ, NEVĚDOMOST JE SÍLA... Nezáleželo na tom, zda napsal Pryč s Velkým bratrem nebo nenapsal. Jako nezáleželo na tom, zda bude v deníku pokračovat nebo ne. Ideopolicie ho dostane i tak. *
Když ruskou pláň, les, silnici a ulici, zasype metr čistého měkoučkého sněhu, ve které se zřetelně rýsují zářící vzkazy psů a fen psané močí, a který i přesto milosrdně zakryje nedokonalosti ruského stavitelství,
S matematikou jsem měla vždycky problémy, narodila jsem se přibližně ve stejné době, kdy se v hlavě profesora Hejného rodila koncepce jeho neotřelé metody výuky matematiky hrou.
Když vás osud zavane na několik let do cizí země a nejste zrovna obětí nedobrovolného odsunu, hříčka v dějinném kolotoči nebo oběť čísi zlovůle, tak máte pocit, že byste se měli ze slušnosti naučit jazyk onoho státu.
Ruská pracovitost a pořádkumilovnost je pověstná. Člověk by skoro řekl, že takový pořádný ruský stroj, přístroj nebo součástka, jako třeba plynovod nebo nějaké to heblo do jaderné elektrárny je všeobecně skvělá volba!
Z hlediska matky tří dětí se nedokážu přesně rozhodnout, které roční období je lepší (nebo horší), jestli zima, nebo léto. Zima, přesněji zima v Rusku, je ovšem jedna velká radost.
Když jste milující matka tří dětí, které se navzájem obrovsky a bezlimitně milují, stejně jako se obrovsky a bezlimitně dožírají, tak je vám jasné, že taková nelidská věc, jako tři měsíce prázdnin, jak to mají v Rusku, je buď:
Rok 1968, noc z 20. na 21.srpna, temná noc, temnější než obvykle, temná hlavně pro český lid, který je sice už zvyklý na to, že si ho občas nějaká ta velmoc zabere, ale probudit se a mít na zahradě ÚAZ buchanku?
Když jsme v Česku, tak žijeme na vesnici. Byla to naše volba, utéct před zmatkem a hlukem velkého města. Hlavně před tím hlukem. Opravdu jsme si mysleli, že na vesnici zažijeme klid a jistý druh nesnesitelné lehkosti bytí.
Nejsem člověk, který normálně schraňuje plastový odpad. Jsem hospodyňka, která poctivě třídí odpadky (pokud to jde, protože v Rusku něco jako třídění odpadu reálně neexistuje) a normálně se plastových krabiček a obalů zbavuju.
Povídka je inspirována jedním politicko-populistickým blogem s názvem "Cykloterorismus". A otázka zní: jsou cyklisté opravdu tak nebezpeční? A kdo je horší: politik, populista nebo cyklista? A jak přežít v cyklistické džungli?
Jednou z opojných radostí, když pendlujete mezi dvěma zeměmi, mezi dvěma technickými mocnostmi 21. století, mezi vyspělou Českou republikou, a ještě vyspělejší Ruskou Federací, je hledání kancelářské sponky na letišti.
Čistka! Nemilosrdná likvidace! Nostalgie, smutek, dlouhý a váhavý výběr. Úklid šatníku. Přehlídka minulosti stejně tak silná, jako prohlížení starých fotografií. „Nemám co na sebe, postava se trochu změnila, tohle musí pryč!“
Mám na pár dní opušťák a tak poté, co jsem tvrdě zapracovala na likvidaci několika vrstev zkompostovaného bio odpadu v dětském pokoji a autě, jsem natěšeně zapnula Netflix, že si dám něco kultury.
Občas se v životě člověka stanou věci a události, které potřebují čas, aby je takříkajíc strávil, aby se s nimi dokázal srovnat a aby je, s odstupem času, dokázal nahlížet s nadhledem a vtipem.
V Rusku se toto jaro zformovala silná a dobře organizovaná armáda, plná krvežíznivých, nemilosrdných a všehoschopných příslušníků. Jsou velmi dobře cvičení, jsou nemilosrdní, nebojí se smrti, naopak, jdou jí chtivě vstříc.
Dětský svět je rozmanitý, plný her, fantazie a představ. Malé dítě se narodí a dostane do života od svých rodičů nějakou genetickou výbavu. Modré oči, blonďaté vlásky, nebo naopak tmavé vlasy a černé oči.
Ruský lid je, co do vzhledu, velmi rozmanitý, stejně jako lid všude jinde na světě. Mladá ruská žena bývá většinou krásná, i když krásná ve skutečnosti vlastně ani moc není...
Rusko je země promořená. A podle ruských statistik tam Covid není. Tak jsme se rozhodli udělat si radost a vydali jsme se na další dva roky do této země, kde včera, dnes ani zítra Covid není.