Pro země Koruny české druhá světová válka začala – ale i skončila, zradou. Ta první, Mnichovská, se nás týkala bezprostředně. Ta druhá, Remešská, sice nepřímo, ale i tak dosti znatelně zasáhla do mnoha dějů u nás -
Článek s tímto názvem byl zveřejněn dne 15. prosince, tedy včera a najdete jej lehce, neboť je (v době vydání tohoto článku) umístěn na titulní straně...
Pět let trestního stíhání nestačilo, „jede se dál“. Místo seriosního jednání o věcech státu se bude dál řešit kauza Babiš v parlamentu a místo adventního zamyšlení budou se česká náměstí plnit těmi,
Stejně tak je možná někde potenciální oběť nějaké úkladné vraždy, která doposud žije a její budoucí vrah ještě není vrahem, protože k vraždě prozatím nedošlo. Jenže důležité je především rozhodnutí k činu - nikoli dokonaný čin...
Když Bolek Polívka včera na Letné před cca čtvrt milionem lidí uvedl (dle svého soudu jistě dost vtipnou) domnělou obavu o tom, co je uvedeno v názvu, neměl ani tušení, jak velkou pravdu právě vyslovil...
Tehdy to začalo zmlácením studentů… a podvodem, který do dnešních dnů nebyl spolehlivě objasněn. Proč jen se na začátku všech skutečně velkých událostí...
"Je to východním směrem, stále a pouze na východ, kam se musí naše lidská rasa rozšířit. Je to směr, který pro expanzi německých obyvatel nařídila sama příroda." (Adolf Hitler)
Na příklad, že “Věcí Prahy 6 je komunál - čištění kanalizace, vyvážení senkrovny, odvoz odpadu, ale nikoli kácení soch…”, nebo, že “Koněv nebyl jediný na východní frontě, ale měl největší ztráty, takže na počtu mrtvých sovětských
Být sochou není asi jednoduché. Máte-li ale bronzové, žulové, či pískovcové srdce, není co řešit. Horší to je se srdcem lidí. A právě kvůli srdci lidí se odedávna sochy nejenom staví… ale i bourají...
"K Masarykovi čelem, k Zemanovi zády!", velel MiMi davu lidí před tím, než zanechali každý svou stopu nakreslenou křídou na hradčanské zemi vysoko nad Prahou. Co bude příště? Uvidíme. 17. (vlastně 16.) listopad se už blíží…
je tvrdá prohra pro Českou republiku. Je to totiž vítězství prezidenta, kterého nezajímají žádná pravidla a neustálým porušováním ústavy posouvá ČR k poloprezidentskému systému," uvedl předseda TOP 09 Jiří Pospíšil.
V půvabné Habbertonově knížce Helenčiny dětičky se malé dítě bolestným křikem domáhá otevření strýčkových kapesních hodinek během jízdy po velmi prašné venkovské cestě. (Připomnělo mi to Hamáčkovu urputnost.)
Správce domu proto vyzývá všechny ostatní nájemníky, aby umožnili protékání vody do nižších pater a pomohli tak v rámci solidarity zmírnit utrpení lidí nejvyššího patra, neboť voda v tomto patře neustále stoupá...!!!
Patrola jejich speciálně upravené "plovoucí nemocnice" vyhledává a vyzvedává africké imigranty z gumových člunů a převáží je k břehům Evropy. Někdo to označuje za záchranu životů, někdo tomu říká spolupráce s pašeráky,
Vážení oponenti, nactiutrhači, protihráči, nenávistníci, zuřivci, okopávači, vysmívači… prostě vy všichni, kteří si umíte představit kohokoli jiného („lepšího“) na pražském hradě – ale nedokážete
Je nečinnost prezidenta Miloše Zemana - který ani po více než měsíci neodvolal ministra kultury Antonína Staňka - ještě v souladu s ústavním pořádkem… nebo není?
Řeší se, nálepkuje, okopávají se kotníky - protože výš to jaksi nejde… a ohlodávají se kosti, které do našich ulic opět naházeli opoziční politici. Nezměnilo se nic.
Přesto, že v Praze na Letenské pláni přečetl spolek Milion chvilek všem zúčastněným svůj Manifest: "Zajímej se – Naslouchej – Vysvětluj – Jednej – Přijmi svou odpovědnost: Každý svým dílem rozhodujeme o tom, jak náš společný
„Češi toho mají dost. Obří demonstrace v Praze.“ „Byla to největší ukázka nespokojenosti občanů od sametové revoluce.“ "Takhle zní naštvaný dav.“ „Tak velký protest v Čechách nebyl 30 let. Více než 250 tisíc lidí přišlo na Letnou,
„Spojujeme lidi, kterým na demokracii záleží. Záleží nám na demokracii v naší zemi. Chceme, aby byla funkční, zdravá, silná a aby přinášela prospěch všem občanům bez rozdílu. Věříme, že když se najde milion lidí, kteří budou
Čert aby se v tom totiž vyznal. Někam mohou… a odjinud je vyhodí. Jednou je to tak… a jindy už zase úplně jinak… a přitom nikdo neví, co bude zítra, protože metr má každý jiný a pro každého zvlášť…
A to tehdy, pokud není zbytečné…Kupodivu autorem tohoto názoru není Václav Havel (humanitární bombardování), ale žena. Možná dívka, možná zralá žena a matka, možná i babička, prababička, nevím...