V rozjitřené debatě o syrských sirotcích se začínají nějak ztrácet ty „děti“. Namísto racionální debaty se vytahují příklady z historie. Jenomže ty příklady z nedávných dějin Evropy spíše svědčí proti příznivcům přijetí.
Ve Švédsku dnes probíhají volby, které sice nic moc nezmění ve složení vládnoucích stran, ale přesto jsou sledované, protože vzor všech socialistů a sociálních inženýrů dostává trhliny.
V souvislosti s demonstracemi v Sasské Kamenici se objevily zprávy, že se jedná o pravicové extremisty, neonacisty. Levicoví politici, nechtějí ani na okamžik připustit, že se nejedná o akce extrémistů, ale jde o projev zoufalství
Imigrace z Afriky a Blízkého východu do Evropy nenechává nikoho chladným. Názory mohou být různé, záleží na úhlu pohledu, politickém přesvědčení a vstupních informací.
Když před několika týdny italský ministr odmítl přijmout loď se 630 „uprchlíky“, stejně jako Malta, bylo to Španělsko, které udělalo „gesto“ a loď přijalo.
Mohla by to být zábava číst články levicových komentátorů jako je pan Fendrych anebo Moláček, kdyby dotyční pánové nemysleli svoje názory vážně a jako normativní a kdo nesdílí jimi vytyčenou normu, tak je agent Kremlu
Zkuste si představit život jako počítačovou hru. Postavu si vytvoříte dle svého přesvědčení, herních schopností anebo dle peněženky. Hrajete, jak chcete, buď hrát umíte anebo si zaplatíte něco, co Vám pomůže být lepší než ti lepší
Když hlava české Katolické církve, Dominik kardinál Duka, podal žalobu na Centrum experimentálního divadla, které uvedlo hru „Naše násilí, vaše násilí“, bylo zřejmé, že pro mnoho to bude jako červený hadr pro býka. (1)
Na rozdíl od některých jsem si nikdy nemyslel, že turecký prezident Erdogan a jeho umírněná islamistická strana jsou vzorovým modelem islámské sekulární demokracie. Jako nejde spojit olej s vodou, tak islám s demokracii.
Levicovým aktivistům se prostě nezavděčíš. Bojují proti všemu. Proti rasismu, nacismu, fašismu, manželství apod. Ovšem, když někdo bojuje proti rasismu z pravicového spektra, tak je to podle aktivistů rasismus.
Jsem rád, že nás média opět zásobují zprávami nad krutým osudem „uprchlíků“ a „nelidským“ jednáním zemí jako je Itálie, či Alžír, který nechává putovat „uprchlíky“ domů přes Saharu, kde mnozí mizí anebo o strašné bavorské CSU.
Posledních několik let můžeme číst o radikalizaci části obyvatel v Evropě a vzestupu populistických, neřkuli extrémistických stran. Například německé AfD, Švédských demokratů či Pravých Finů v zahraničí. Takže malé zamyšlení
Že spolupráce mezi národy, myšlenka to amerického prezidenta Wilsona, je nejen problematická, ale mnohdy nemožná ukázala již první světová organizace Společnost národů, založená roku 1919, jako reakce na První světovou válku.
Musím se obdivovat novodobým sociálním a kulturním inženýrům. Jakmile je nějaká jejich idea zprofanovaná, přijdou s novou definicí a novým názvem. Něco, jako když se Evropská ústava změnila na Lisabonskou smlouvu.
V souvislosti s i italským ne připlouvajícím lodím „charitativních“ organizací, se objevil starý nešvar. Musíme být solidární. Musíme pomáhat, musíme, prostě musíme.
Kdo by to řekl, že liberalismus se může stát nebezpečím pro demokracii, a přitom je dnes liberalismus větším nebezpečím než v médiích uváděný „populismus“. Je to paradox, ale svoboda pro všechny prostě nefunguje.
Nedávný případ amerického pekaře poodkryl pokličku uvažování sexuálních menšin. Kdo si nemyslí, že homosexualita je normální, má problémy a je terčem útoků. Velmi zajímavě se k tomu pro server Echo24 vyjádřil Rod Dreher.
Západní země ukazují čím dál tím větší bezbrannost s děním u svých muslimských menšin. Což se ukazuje na různých „experimentech“ a to od skoro naprosté tolerance, jako ve Švédsku, či naopak o snahu z islámu odstranit politiku.
Tak dlouho se tlačí na pilu, až se pila otupí anebo praskne. Jako ve Spojených státech, kde si homosexuální pár nárokoval „svatební“ dort a po odmítnutí zažaloval pekaře.
Jako děti jsme vyrůstali na knížkách jako Dobrodružství Toma Sawyera, filmech jako Pipi Dlouhá punčocha a pohádkách, kde Jeníček s Mařenkou strčí ježibabu do pece a prostě jí upálí.
Zatímco mnozí s nelibostí hledí na pronikání žen do politiky tak v některých případech si říkám, jen více a více žen jako je například dánská ministryně pro integraci Inger Stojberg.
Pan profesor Halík se vyjádřil k protestům proti hře a ke hře chorvatského levičáka Olivera Frljiče, ostatně nebyl sám a jako každý má na vyjádření právo. Co je však na jeho vyjádření nového je to, že nepřineslo nic nového.
Nechci a nebude se vyjadřovat k brněnské, skoro pornografické produkci, kde Ježíš znásilňuje muslimku. Nechám to na Bohu, neboť jak řekl „Má je pomsta, já odplatím“ (5.Mojž.32/35)
Že představitelé Evropské unie a mnozí představitelé evropských států, nejsou moc nadšeni z toho, že Izrael brání svoji suverenitu a celistvost i za cenu zbraní, je celkem známá věc. Ovšem varování a výhružky jsou nové
Evropa je bohatá, ta se postará. Asi tak by se daly přeložit různé apely z OSN na solidaritu evropských zemí s uprchlíky z Afrického kontinentů, případně z asijských zemí.
V době, kdy je v médiích neustále předhazováno jako volí vzdělaní lidé, jaký mají názor politické, vědecké a jiné elity, není špatné se podívat do minulosti. Třeba té nacistické.
Na pozadí islámského svátku Ramadán, o kterém se mnozí dozví z médií pomalu více než o Vánocích či Velikonocích občas propukne debata, zda Ramadán patří mezi evropské tradice. No nepatří, je to arabsko-islámská tradice.
Dominik kardinál Duka poskytl rozhovor Pavlu Štruncovi, kde mimo jiné řekl, že menšiny vytváří totalitu a podivuje se nad ustupováním islámu, který po staletí ohrožoval evropskou civilizaci. (1)