mica.blog.idnes.cz

add

Není jednoduché být zemědělcem v dnešní době. Lidé, kteří pracují v zemědělství si zaslouží náš hluboký obdiv. Evropské unii je to ale jedno.

Pro někoho to může být překvapením, ale je to tak. Naše země je kolonie Západu, jeho politickým protektorátem a ekonomickou periferií.

Politická situace v České republice je vážná. Vláda Petra Fialy si dělá, co chce a zdá se, že se jí nic nemůže stát. Je to však skutečně tak?

Naše elity už nás zase straší zavedením společné měny. To by ale pro Českou republiku znamenalo hospodářské potažmo politické problémy.

Bylo to přesně 18.1.2014, kdy byl Petr Fiala zvolen předsedou Občanské demokratické strany. Pod jeho vedením se za 10 let z ODS stala naprosto nečitelná strana, u které nevíme, co si doopravdy myslí, co prosazuje, kam směřuje.

Takto se ptával prezident Václav Klaus, když ještě pracoval v Prognostickém ústavu Československé akademie věd, a odcházel večer po práci s kolegou domů. Myslím, že každý z nás by si měl položit tu samou otázku.

Za pár hodin začne nový rok. Rok 2024. Slušelo by se trochu optimismu, ale je ten skutečně na místě?

Rok 2023 je téměř za námi. Byl opět nabitý mnohými politickými událostmi. Pojďme si je zrekapitulovat.

Podle posledního průzkumu důvěřuje vládě Petra Fialy pouhých 17 procent obyvatel České republiky. Naopak 81 procent jí nedůvěřuje. Takto rekordní čísla měla jen vláda Petra Nečase.

Henry Kissinger a jeho reálpolitika nám budou obrovsky chybět. O to více v časech velké geopolitické změny, která se právě teď odehrává.

Vláda Petra Fialy deklaruje už dva roky, že se musíme uskromnit. Je potřeba šetřit, neboť státní dluh je neudržitelný. Osobně proti tomu nic nemám, ale jak se uskromňuje sama vláda?

Slovensko se rozhodovalo mezi tím, jestli bude držet politickou linii stanovenou před třemi lety, nebo se vrátí ke starým pořádkům.

Současní politici se namísto řešení skutečných problémů a dělání nepopulárních kroků spíše starají o svůj mediální obraz a svoje PR.

Poslední dobou narůstá počet útoků na koupalištích u našeho západního souseda. Upřímně řečeno, není se čemu divit.

O Francii jsem již pár článků napsal. Země, která dala světu mnohé, jejíž kulturu a gastronomii obdivuje celý svět se nám hroutí před očima.

Petr Pavel úřaduje na Pražském hradě 100 dní. Pojďme si analyzovat jeho působení, podívat se na jeho kontroverzní kroky, případně říci něco pozitivního.

Jak název mého článku sděluje, od referenda o vstupu do Evropské unie konaného v České republice uplynulo v těchto dnech přesně dvacet let. Jaký je vztah České republiky k EU po dvou dekádách? A jak se EU chová k nám?

Vláda s velkými fanfárami představila svůj tzv. konsolidační balíček. Nejedná se však o nic jiného než o zvyšování daňové zátěže pro všechny.

V Evropě se množí případy, kdy se zelení aktivisté rozhodnou (samozřejmě pro dobro planety) zablokovat silnici, či dálnici, aby upozornili na údajnou blížící se klimatickou katastrofu a používání aut se spalovacími motory.

Tak jak se za dob komunistické vlády v Československu říkalo se Sovětským svazem na věčné čas a nikdy jinak, tak nám Evropská unie říká to samé o obnovitelných zdrojích energie.

Svět kolem nás se velmi rychle mění. Válka na Ukrajině odkrývá slabiny Západu v plné nahotě. Jaká je budoucnost České republiky v časech velké geopolitické změny?

Středeční půlnocí skončilo desetileté období prezidentské funkce Miloše Zemana. Pojďme se ohlédnout zpět za jeho působením v čele státu a vůbec za uplynulými třiceti lety jeho politické dráhy.

Vláda Petra Fialy uvažuje o zvyšování daní. Na údajně pravicovou či středopravicovou vládu je to dosti podivné.

První kolo prezidentských volbách se koná již tento pátek a sobotu. Pojďme volit v co nejhojnějším počtu a nedopusťme, aby náš hlas propadl.

Myslím si, že uplynulý rok 2022 byl z hlediska národního konzervatismu lepší, než rok 2021. Pojďme se na něj tedy podívat blíže.

Datum publikace tohoto článku nebylo zvoleno náhodou. Právě dnes před dvaceti lety skončil 13. kongres Občanské demokratické strany, kde byl předsedou zvolen Mirek Topolánek.

Donald Trump se jednoznačně zapsal během svého působení v Bílém domě do dějin. Pro jeho politiku se vžilo všeobecné označení trumpismus.

Nevím jak vy, ale poslední dobou pociťuji, že lidem kolem mě se nechce moc pracovat. Lépe řečeno, že nemají žádnou velkou motivaci pracovat.

Po dvouleté pauze se opět konaly volby do amerického Kongresu (Sněmovna reprezentantů a Senát) a také na pozice guvernéra každého amerického státu. Pojďme se podívat na jejich výsledky.

Článek o tom, jak Fialova vláda nešetří, ačkoli to bylo jedno z hlavních témat uskupení SPOLU v loňské kampani do Poslanecké sněmovny.