V příštím roce začne platit unijní limit na průměrné emise CO2 osobních aut ve výší 95g na km. Byl výsledkem jednání zástupců členských zemí Unie, expertů a automobilového průmyslu, a nastaven v roce 2013.
Něco takového, aspoň dle mého názoru, bude objasňování toho, že hodnota reklamy, kterou si firmy holdingu Agrofert objednaly u Čapího hnízda (luxusní rezidence, sotva na dohled od silnice), byla v řádu stovekmilionů.
Je to skoro jako v té pohádce, kde dědeček měnil, až vyměnil. Premiér Babiš mohl "akceptovat" na šéfa komise pana Webera, což je politik, který má extrémně pozitivní pohled na náš region a nedělí Evropu na starou a novou.
Premiér našel lepšího nepřítele, než jsou uprchlíci – je jím Evropská komise. Ta nejen šikanuje ho a jeho fond, ale dokonce neposílá do našeho rozpočtu dost peněz, a tak jsme ve velkém schodku.
Sociální sítě, respektive jejich dovedné a razantní využití politickými marketéry a těmi, co chtěli do výsledku promluvit, ovlivňují – někdy i zásadně – výsledky voleb.
V posledních par týdnech jsem nejen jezdil po mnoha místech naší země, bavil se s podnikateli, studenty, politiky i ostatními občany, ale také sledoval, jak vlastně „připrava na volby“ u nás vypadá.
… byl 1. květen, den našeho vstupu do Evropské unie. Tedy k jasnému, viditelnému kroku, který ukončil naše násilné odloučení od „evropské civilizace“ a návrat tam, kam historicky, zeměpisně i kulturně patříme.
Zatím se mi zdá, že ano. A je to vážné. Nejde mi vůbec o to "potrestat Andere Babiše", neboť k posouzení jeho viny či neviny se musíme dobrat doma my sami. Jde o to, zda v Unii platí pravdla vždy a pro všechny. Tedy o pr
I při setkání s lidmi, kteří jsou fandové do společné Evropy a chtějí ji zachovat a rozvíjet, se dříve či později dostaneme k otázce „nekomunikace“ a „vzdalování Unie od občanů“.
Byla jednou jedna malá pobočka jedné velké banky v jedné malé zemi. A ta našla oblibu v zajišťování toku peněz pro nejasné zákazníky pocházející z nejasných zdrojů.
Protestní hnutí, jako byly Věci veřejné nebo dnes u nás dominující ANO, těží často z chyb svých oponentů. Nejen těch, ke kterým docházet musí, neb jen ten, „kdo nic nedělá, nic nepokazí“.
Již několik dní na mne ze stránky iDNES.cz kouká pozoruhodný, redaktory portálu vybraný text o tom, jak v jednom braniborském městě všichni nadávají na elektroauta.
Poté, co pan premiér oznámil představitelům Evropské komise, že svůj problém (s konfliktem zájmů dle EU pravidel) vyřeší, očekával bych, že se v diskusi o možném řešení dnes zákonům nevyhovující situace objeví pojem "slepý trust".
V linku najdete text právního servisu Evropské komise (o kterém předpokládám, že je autentický). Pokud váháte, "o jakou že to účelovku jde", stojí za přečtení, neb to lze pochopit poměrně snadno.
Je ostuda, že orgány našeho státu se nejsou sto dobrat pravdy a musí nám ji odhalit až právní služba Evropské komise. Otázka je, kdo to zaplatí. Jak to vidím já?
Nová italská vláda "se toho nebojí". Při summitu EU minulý týden vyhrožovala blokací jeho závěrů, a ani po ne zcela jasné, leč všemi přijaté dohodě, není toto napětí zdaleka u konce.
Jedním z motivů naší politiky, v podání některých představitelů, je se do "věcí nemíchat", "nechat co jde na ostatní" a "starat se o sebe". Neboť "tady je to přece naše"...