Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...
Začínají Vánoce, největší svátky roku. Těšili jsme se na ně, ale naši radost nám těsně před nim zkalila hrozná událost v Praze na Karlově univerzitě. Vyjádřil se k ní i ve svém blogu i pan Z. Horner, a toto je moje odezva.
Tímto článkem navazuji na výborný fotoblog pana J. Šiši, kterým slovy i fotografiemi dokumentuje tradiční vzpomínkovou akci Bitvy tří císařů ve Slavkově u Brna.
abychom se dobře měli, jezme dosyta... Dnes byla v Praze velká demonstrace, ale demonstrovalo a stávkovalo se po celé republice, a většina z nás považovala tento odborářský protest proti vládě za docela oprávněný.
Nechtěla jsem se již k ničemu politickému vyjadřovat, ale po včerejších oslavách 17. listopadu 1989 v Praze mi to nedá. A omlouvám se za neotevřen diskuze, na dlouhé polemiky dnes nemám čas. Děkuji vám za pochopení
Denně dostáváme do poštovní schránky spousty letáků a reklamních nabídek od různých firem, hlavně supermarketů s nabídkou jejich zboží. Některé tiskoviny vyhazuji rovnou do koše, jiné si se zájmem prohlížím.
Každý z nás máme nějakého koníčka", pro někoho je to cestování. To je doménou našeho kolegy Martina, která se se svými zážitky z cest rád dělí s námi čtenáři. Jeho poslední blog mě inspiroval k napsání této vzpomínky.
Dnes konči dětem prázdniny a mnohým našim občanům dovolen. Objevila jsem článek o mém výletu do "západní" ciziny. Možná, že vás některé bude zajímat, jak jsme tehdy těsně po "sametové" cestovali. Čtánlánek nebyl nikdy zveřejněn.
Poslední letní dny si užíváme pořádného vedra, teploměr stále ukazuje přes 30 stupňů Celsia, avizované ochlazení nepřichází- a přesto jsme se minulou neděli vydali na výlet - na naše milované Valašsko.
Poslední dobou došlo v Praze ke dvěma brutálním násilnostem, jedna na nezletilé dívce i s pokusem y a ženy, jiné na dospělé ženě. Média o tom obšírně informovala, vyjádřil se k tomu i mimstr vnitra a policejní inspektor.
Paní Ivana Dianová napsala vzpomínkový blog s názvem Příběh mé rodiny, na který jsem reagovala krátkým příspěvkem. Její článek mě inspiroval k napsání mých vzpomínek na dobu, jak jsem ji prožívala v útlém dětství. Díky Ivanko.
Ze Slovácka, z kraje meruněk a vinné révy, kde jsem prožila dětství, jsem se v dospělosti ocitla v městě Zlíně, kde jsem později zakotvila. Zamilovala jsem si i tento kraj, který se stal i mým druhým domovem.
Ztratila jsem již dost věcí, například přívěsek, zlatého pavoučka, manželův dárek za syna, a také zlatý náramek, který mi sklouzl z ruky v zimě když jsem si potmě sundávala koženou rukavici.
Kam se dnes podíváme? Ptal se mě manžel na prvního máje u snídaně. Zdálo se že bude krásný den, sluneční paprsky se již od božího rána prodíraly přes záclony a dosud zatažené žaluzie oken do pokoje.
Žiji již desítky let ve velkém městě, ale moje rodná obec, ve které jsem strávila dětství a léta dospívání, jsou Násedlovice. Tato vesnice se nachází na Jižní Moravě, asi 20 kilometrů od dříve okresního města Kyjova.
Na FB se objevil článek Kalendárium od mé přítelkyně, novinářky paní Boženky z N.... Vzpomněla v něm na svátky a významné dny, které se vztahují k měsíci březnu, ale hlavně na ty se světovým významem. Toto je moje odezva.
Pane Šiku, inspiroval jste mě posledním článkem na Vašem blogu, úvahou o šťastných či nešťastných dlouholetých manželstvích k napsání úvahy k tomuto tématu. A děkuji Vám za to.
Dnes něco pro osvěžení... Nedávno mě tu kdosi nabádal, abych prý raději kreslila (pastelkami) než psal. Přikládám tedy několik kreseb, abych dokáze ala, že nejen píšu, ale občas i kreslím.. (Kromě jiných prací, jako vy všichni).
A tož konečně nám skončily prezidentské volby. Bylo s nimi, i s jejich přípravou, hodně práce a starostí, zejména pro naše novináře a média, hlavně televizní. Těm se povedlo udělat nic dokonalou show, téměř frašku.
Můj článek je zamyšlením nad článkem blogera pana Šišj Měli jsme deset prezidentů, jedenáctý je na spadnutí. Rozvinula se pod ním i zajímavá diskuze, které jsem se účastnila.
po Silvestru, po Novém roku a že i ten předvolební a volební humbuk již také brzy skončí.Nevím jak vaše, ale moje Vánoce i Silvestr s Novým rokem tentokrát opravdu nestály vůbec za nic - ani za tu pověstnou zlámanou grešli.
Je pondělí pátého prosince, dnes k večeru by měl chodit Mikuláš s čertem a andělem. Bude-li opravdu chodit i v naší čtvrti, to opravdu nevím, i když by chodit měl. V našem domě je totiž kupa malých dětí.
Moje rodná dědina Násedlovice se nachází na jižní Moravě, na Kyjovsku. Je nevelká. má asi osm set obyvatel. Státní silnic, která jimi probíhá, vede z Brna do Hodonína a pak dál na Slovensko.
Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá – zpívá se v jedné dětské písni. Přiznám se, že i já mám ráda zvířátka, i když některá víc a jiná míň. A některá z nich nemám ráda vůbec, dokonce jsou mi protivná, nebo se jich bojím.
Víte co to byla „šatenka“? Asi nevíte... Současníkům to slovo už nic neříká, a nás, pamětníků, co ještě pamatují přídělový systém na potraviny a průmyslové zboží v době druhé větové války a po ní, rok od roku ubývá...
Domluvili jsme se u snídaně, „Rostislave, že bychom zase jednou po letech vyrazili na nějakou kratší dovolenou? Loni nám v tom zabránila epidemie covidu. Pak nastaly rodinné problémy, až teď máme konečně možnost někam vyrazit".
Dělala jsem pořádek ve sklepě a natrefila jsem na staré noviny a časopisy z doby před padesáti čtyřmi léty. Bylo mezi nimi i několik Dikobrazů. Někteří autoři kreslených vtipů nám i v dnešní době nám mají stále co říct.