„Chudoba v Česku ohrožuje miliony lidí včetně střední třídy,“ přečetl jsem si nedávno v článku na téma aktuálních dat týkajících se ohroženosti chudobou. To číslo mě na první pohled vyděsilo.
„Vy jste se zbláznili! Navrhovat výpověď bez udání důvodu, to je politické harakiri.“ Tak nějak by před pár lety či měsíci, vypadalo varování před změnami zákoníku práce, které by posílily práva zaměstnavatelů na úkor zaměstnanců.
Jak ukázala i nedávná panelová diskuze ve sněmovně (měl jsem tu čest ji organizovat), v digitalizaci a zavádění umělé inteligence (AI) česká ekonomika v evropském porovnání zaostává.
Vládní koalice to neměla v programu, přesto to prosadila v parlamentu. Mluvím o prodloužení možnosti čerpat tzv. náhradní výživné ze dvou na čtyři roky, tedy jeho navýšení z 24 na 48 měsíčních výplat.
Nedostatek míst na školách zvyšuje tlak na tvrdost při přijímacích řízeních s cílem vyselektovat jen ty nejúspěšnější, a ty zařadit do systému vzdělávání. Co bude ale dál s těmi ostatními? Víme to skutečně?
Kdyby pánbůh chtěl, aby člověk uměl létat, dal by mu křídla. Kdyby příroda chtěla, aby dva jedinci téhož pohlaví mohli počít dítě, zařídila by to. Kdyby stejnopohlavní páry odedávna tvořily rodinu, nebylo by dnes o čem diskutovat.
Do médií v těchto dnech utekla zpráva, že ministerstvo vnitra se chystá vydat vyhlášku, která zavede nový vzor rodného listu dětí žijících v rodinách stejnopohlavních párů.
Jakkoliv to zní možná neuvěřitelně, slaví v těchto dnech česká Ústava 30. výročí svého vzniku a avizuje tím i blíží se třicetiny samostatné České republiky.
S neziskovkami je v některých ohledech potíž. Vyznat se ve změti organizací – nemluvě o jejich různých právních formách – je obtížné pro politika, občana i dárce, někdy dokonce i pro lidi, kteří v nich pracují.
Za starých dobrých časů platilo, že občan a stát mohou mít jen takový luxus, jaký si můžou dovolit. Já se vším svým konzervatismem jsem přesvědčen, že by to mělo platit i tady a teď.
Ne, nespletl jsem se hned v titulku. Britská královna Alžběta II. skutečně zemřela nám všem, pro které byla pevným bodem v neklidném světě, ztělesněním jistot, zárukou stability.
Víte, které sousloví je jedním z nejvyhledávanějších na (nejen) českém internetu posledních dnů? "Finská premiérka". Vsadím se, že ještě před pár dny znal jméno Sanny Marinové mimo Finsko jen málokdo.
V českých zemích je obvyklé začínat úvahu související s prázdninovým počasím dnes již klasickým citátem z Vančurova Rozmarného léta. Neudělám to. Tedy ne hned na úvod.
Po zavedení přímé volby hlavy státu jsme už dvakrát byli svědky snad nejroztodivnější volebního klání ze všech, která se domácímu voliči nabízí. A zřejmě tomu nejinak bude i nyní.
Podporuji kroky, které mají pomoci dlužníkům v složité sociální situaci, jen je třeba je dělat na základě celospolečenské debaty a předchozích důkladných analýzách stávajícího stavu.
Válka na Ukrajině je přes dva měsíce realitou. Za tu dobu se stala každodenní součástí života nejen místních obyvatel, ale nejspíš také většiny lidí žijících v České republice.
Prezident Miloš Zeman udělil milost řediteli Lesní správy Lány Milošovi Balákovi. I když je to hned z několika důvodů jasný exces a toto počínání hlavy státu není správné, nemělo by vést k unáhleným změnám Ústavy.
S pohnutím i dojetím sledujeme dění posledních dnů na Ukrajině. A možná i s jistým rozčarováním, jak se tohle mohlo stát. A navíc tahle blízko. Přiznávám, že i já jsem váhal v úvahách, zda Putin nakonec naplní své hrozby.
Demokracie často doplácí na své demokratické principy a postupy. A v českých poměrech, v naší historii a rovněž současnosti, až paradoxně často. Aktuální dění v Poslanecké sněmovně je toho důkazem.