petrjanak.blog.idnes.cz

add

Už jste měli doma nemocné dítě? Museli jste s ním trávit nekonečné hodiny plné Vašeho utrpení, protože dětský pláč Vás již nechává stoicky klidnými? Pak jistě víte o čem mluví skupina rodičů, do které patřím.

S ohledem na využití včerejšího večera v rozumné míře nás naše hlavy dnes nezdraví ukrajinskou opicí, ale přízemním střízlivým nebolehlavem. Díky tomu můžeme vyslat údernou jednotku pro svačinu do blízkého pekařství.

Noční přesun z Rachova do Lvova, byl zážitkem nevšedním. Jak říká Jirka, jedná se o zážitek spartánský i mezi šotouši (železničními nadšenci) – jelo se totiž vlakem zdejší třetí třídy alias prasečákem.

Dnes nás čeká výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. Jsme na jejím úpatí v táboře uprostřed sedla mezi Hoverlou a Petrosem. Je chladno a zatím to vypadá na pěkný den.

6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!

Dnes máme před sebou nenáročnou trasu. Musíme sejí přes Dragobrat dolů, což je zdejší Špindl a následně přes Jasinu chytit mašrutku do Trostiance.

Sluníčko nás šimrá přes tropiko do tváří a lezeme vstříc krásnému novému dni. Vzduchem ještě krásně voní ranní vlhko a pomalu začíná létat hmyzí společnost.

Civilizace, to jednoho rozhodí. Je to něco jiného než spát ve stanu či pod širákem. Člověk hnedka změkne, budík zvoní. Nic se neděje, je tu přece teplá peřinka a…zbytek počká.

V noci nás zastihla bouřka, ale náš stan to bez problémů vydržel a bylo to pro nás krásné kino. Budíka jsme měli motivovaně na půl sedmou, ale nikomu se nechtělo a tak vylézáme ze stanu až v devět. Cože v devět? Bože…

Naposledy jsme si přispali a zvedli naše těžké hlavy až v 8 ráno. Je to dost pozdě, ale spaní to bylo v pravdě královské. Člověk po dvou dnech ve vlaku a autobuse tu postel a peřinu vřele ocení.

Jak je již tomu tradicí během léta, vydali jsme se na dovolenou s chlapama. Tentokráte do míst bývalého Československa – na Zakarpatskou Ukrajinu.

Dostáváme se k závěru našeho krátkého putování po krásách orientu. Z Ammánu se dnes přesuneme zaskotačit k Mrtvému moři. Snad to bude stát za to.

Mimo hlavního města Jordánska jsme navštívili i klenot antické architektury a jejího dědictví, nejzachovalejší románské město mimo Evropu - Jerash.

Petře nelze věnovat jen jeden díl... Je tu tolik věcí. Zajímavých věcí. V dalším díle uvidíte kam nás nohy vedly dál!

Dnes nás čeká cesta do Petry a pak i starověká Petra. Říká se, že Petra je jedno z míst na zemi, které Vás ohromí. Bude to tak i v našem případě?

Dnes uvidíme poušť, velbloudy. Navštívíme rodinu našeho řidiče a budeme svědky přípravy tradiční večeře! Vylézám ze stanu a ještě než otevřu dveře, mám zvláštní pocit...

V Praze se žení všichni čerti, prší, fouká silný vítr a nad tím vším ocelové nebe. Mám toho dost, jedu se odreagovat a poznat nové obzory v Izraeli a zejména v Jordánsku.