Jak se asi cítili lidé, kteří přežili jednu totalitu, aby si za pár let svobody s hrůzou uvědomili, že už zase žijí v totalitě jiné? Možná, jako my. Jestli jsme po roce 1989 něco nečekali, pak návrat socialismu.
Progresivismus je neomarxistický levičácký směr, je to komunismus v novém hávu. A cílem progresivistů není nic menšího než ovládnutí společnosti, nastolení vlády levice a porážka kapitalismu.
Ministr financí pan Stanjura zoufale hledá, kde by do státní kasy dostal nějaké peníze. Nemůžeme se mu divit, jeho hospodaření je neudržitelné a penízky mu utíkají pod rukama. Že by ale šetřil?! To ne, raději zvedne daně.
Socialismu je, když stát vše ovládá, nad vším má moc, o každém a o všem má přehled. Stále jsme sledováni, stát může do našich bankovních účtů, do naší korespondence či komunikace.
Politické režimy prezentují svou moc vystavováním symbolů. Kdysi všude visela vlajka s hákovým křížem, potom vedle československé nezbytně vždy ta sovětská, nyní vedle české vlajky všude vlajka modrá s kruhem hvězd. Déjá vu?
Co je příčinou toho, že se stát, tedy politici ovládající stát, domůže takového vlivu, že občané uvěří každé i sebevětší lži? Státní propaganda, cesta do socialismu.
V důchodovém systému chybí spousta peněz, a tak politici a jejich státní úředníci hledají, jak by důchodový účet naplnili. A tak samozřejmě hledají, na koho by svedli vinu za svoji neschopnost.
Andrej Babiš, Petr Pavel a Danuše Nerudová. Touží stát se prezidentem kvůli sobě. Občané a prospěch země je nezajímají. Mlží, skrývají minulost, překrucují a dokonce lžou. To je panoptikum prezidentské volby 2023.
Alibismus a populismus nestačí! Extrémní nárůst cen energií zdražuje život běžným domácnostem, a pro živnostníky a podnikatele znamená mnohdy katastrofu. Populistické rozdávání peněz a "šetrné" tarify nejsou řešením.
Charaktery lidí formují krize, ale odhalují je taky období úspěchu či moci. Jaký je charakter premiéra Petra Fialy, když spojence z dob opozice ignoruje a obklopuje se kolaboranty s bývalou vládou?
Prezidentská kampaň? Fraška. Panoptikum sebestředných figurek budí v normálních lidech znechucení. Obskurní kandidáti se střídají s těmi, kteří to sice můžou myslet vážně, ale jejich komunistická minulost je diskvalifikuje.
Digitalizace státní správy je mantrou většiny politiků a úředníků. Proč? Protože to hezky zní, vypadá to tak moderně a dobře se na tom vydělává. Ale komu má sloužit, nám nebo úředníkům?
Může být svobodné rozhodnutí trestáno? Lze prosazovat dobro zlem? Nekalé prostředky = nekalé cíle? Normální život jde dál, pracujeme, podnikáme, vyrábíme, nakupujeme, bavíme se, sportujeme. Ale musíme být ostražití, zkusí to zase.
Podnikatelé a živnostníci nežijí ve vzduchoprázdnu. I my tedy s obavami sledujeme vývoj na Ukrajině, a jsem přesvědčen, že převážná většina podnikatelů a živnostníků odsuzuje ruskou agresi.
Je jen jediný viník, a to Putin (a ta banda kolem něj, s komunistickým myšlením). Musíme však být dostatečně sebekritičtí, a musíme vyhodnotit i to, zda jsme udělali dost, aby k válce, k napadení Ukrajiny nedošlo.
Veřejné publikování soukromých adres poslanců je přinejmenším znakem ryzího hulvátství, ať je odůvodňováno čímkoli. Mají však být chráněni jen poslanci, nebo mají nárok na ochranu osobních údajů i "obyčejní" občané?
Rozmohl se nám tady takový nešvar – různí neznámí lidé mi píší, jako majiteli několika firem, případně kvůli mému společenskému postavení, a oslovují mne křestním jménem. Proč?
Obraz "devadesátek" je společenským fenoménem. Někdo je má za chaos a zločinné bujení, jiný za nejsvobodnější dobu, kterou jsme zažili. Já se kloním k obrazu svobody.
Mají lidé krátkou paměť, jsou naivní nebo jen hloupí? O kom mluvím? O všech, kteří se začali rozplývat a dojímat nad "projevem" (omlouvám se za ty uvozovky, ale byla to spíš parodie na projev) Karla Janečka na Slavících.
Máme tady dobu, kdy se propaganda rozjela na plné obrátky. Ve prospěch klimatu, ve prospěch genderu, pro EU či proti ... třeba proti občanům s jiným názorem. Tak hluboko jsme klesli.
Tento text je obžalobou Vlády ČR. Žaluji členy vlády, že nespravovali zemi ve prospěch občanů, že mysleli jen na své osobní zájmy, že porušovali zákony a nařízení, jejichž dodržování tvrdě vyžadovali po nás, českých občanech.
Smířlivost je na první pohled velmi sympatická. Smířlivý člověk budí dojem, že nechce vyvolávat konflikty, že se chce dohodnou, a vůbec, vypadá jako dobrák. Podívejme se však, kam taková smířlivost může vést.
Jak si koupíte hlasy voličů - státních zaměstnanců? Snadno, když jste premiér - bez důvodu, iracionálně, ale rychle jim zvýšíte platy. Musíte to však stihnout do voleb, jinak by to nemělo smysl, že.
Nikdy jsem si nemyslel, že třicet let po pádu komunismu u nás použiji tak pro jednání vlády tak ostrý výraz, ale nemohu jinak: Cesta k ovládnutí společnosti pomoci covidu je covidfašismus.
V naší zemi podniká milion živnostníků a několik set tisíc malých a středních podnikatelů. Kromě jiných ekonomických a společenských přínosů jsou podnikatelé a živnostníci společně se svými zaměstnanci jediní, kdo živí tento stát.