Dostali jsme se v našich životech do období, na které nejsme nijak a nikterak připraveni. Některé z nás zajímaly válečné zkušenosti předchozích generací více, jiné méně. Něco jsme se učili ve škole. Něco bylo možno si přečíst.
Poněkud se zpožděním se letos zamýšlím nad svým kulturním životem. Ke kultuře samozřejmě patří i knihy - ty neuvádím, i když samozřejmě pilně čtu. Po té neskutečné covidové pauze se kultura naštěstí zase rozjíždí.
Máme čas už velmi předvánoční. Vše, co k Vánocům patří, je tady - dárky, cukroví, kapr, stromečky, trhy. Jako každý rok. Přesto je to letos poněkud jiné. Ať chceme či ne, prožijeme Vánoce ve stínu války.
V 90. letech teď už minulého století se toho dělo opravdu hodně. A politika zajímala v podstatě každého. Všichni chtěli být u toho. Změna střídala změnu a naděje a úžas a radost vládly celému státu.
Existuje - zřejmě početně stálá - skupina obyvatel, kteří jsou nepoučitelní. Nebo spíše nepřístupni jakémukoli poznání či faktům či historii či ... prostě se zdráhám napsat přímo, že jsou hloupí.
Tak máme zase září - prázdniny pryč, dovolená skončila. Po všech zrušených zahraničních zájezdech a dovolených z minulých let jsem se letos rozhodla pro Česko.
Bylo mi osm, když mě probudila matka a hlasem plným slz řekla - Rusi přišli, bude válka. Patří to k nejsilnějším vzpomínkám mého dětství. Venku chodili lidé s vozíky do obchodu pro mouku, rýži a jiné potraviny.
Nedávno v televizi skončil poměrně úspěšný detektivní seriál s názvem Devadesátky. Hodně lidí jej sledovalo, mnoho se o něm diskutovalo, bylo vydáno nemálo článků. Nedívala jsem se.
Nechtělo se mi k tomu vůbec vyjadřovat. Nejsem totiž odborník. A že jich máme! Sociální sítě umožňují lidem vyjadřovat se naprosto ke všemu a v poslední době - možná z frustrace - máme nespočet odborníků na vakcinaci.
Blíží se konec školního roku, který byl více než podivný. V současné době se bilancuje, ve školách vládne čilý ruch - život se vrací k normálu, konají se školní výlety i jiné akce, také se uzavírají známky.
Nedávno jsem se rozhodla zakoupit pro svého dvouletého vnoučka sedačku na kolo. Výběr je obrovský. A při tom vybírání jsem narazila na výzvu - a nezapomeňte na přilbu!
Covid. Koronavirus. Nazýván tak či onak, změnil náš život. K horšímu. Opatření stíhají opatření, bez roušky už nevycházíme málem ani z ložnice, normální život se zastavil, kultura neexistuje, cestování není, děti se neučí.
Narozeniny by měl dnes - narodil se 9. 1. 1890. A nedávno se vzpomínalo i na jeho smrt - zemřel 25. 12.1938. Jeden z největších spisovatelů, jaké jsme my Češi kdy měli.
Nevím, kdy jsem ten obraz viděla poprvé. Reprodukci, samozřejmě. Byla jsem určitě hodně mladá holka, tak asi 12 mi mohlo být. Odjakživa jsem se hodně zajímala o obrazy i malíře. Asi proto, že ani trochu nedokážu malovat.
Dnes v noci se rozhodnou americké volby. Snad. Kdybych já osobně byla Američanem, měla bych velký problém, koho volit. Ani jeden z kandidátů mi nevyhovuje.
Mám dvouletého vnoučka. Ve dvou letech samozřejmě nádherně poznává život, každý den prožívá něco nového a obohacuje nás všechny. Začíná mluvit, začíná chápat, začíná rozlišovat - a stále se ptá. A také rád upozorňuje.
Našla jsem nedávno svůj sešit z doby dávno minulé - a v něm texty písní, které jsme zpívali v pěveckém sboru na základní škole. Je to více než čtyřicet let.
Začíná nový školní rok. Asi nejvíce se na něj těší prvňáčci - žáčci školským systémem zatím nedotčení, dychtiví, nadšení. Je to hodně, hodně dávno, co jsem šla poprvé do školy i já. Už si z toho moc nevybavuji.
Dnes vzpomínáme neblahé výročí okupace naší země. Byla jsem malá holka, ale některé výjevy mi z paměti nikdy nevymizí. Plačící máma. Táta - havíř, který spolu s kamarády odmítl vyfárat - a po návratu domů jen vztekle zatínal pěsti
V těchto dnech si připomínáme půlkulaté výročí konce války. A sešlo se to se Dnem matek. Ohledně války se hodně mluví o všech válečných operacích a statečnosti vojáků a obětech - byly jich milióny.
Asi je to už generační předěl. Nevím. Ale rozhodně s údivem, někdy pobavením a někdy s rozpaky sleduji, co se kolem děje. Soud zamítl právo otců být u porodu. Odhlédnu-li od zdravotního hlediska - teď přece jde především o zdraví.
Návrat do II. pololetí roku 2019 a připomenutí kulturních zážitků, neboť nejen chlebem živ jest člověk. V období od července do prosince jsem přečetla 23 knih, ale ty jsou zapsány v čtenářském deníku. A jinak?
Velké překvapení nás s manželem čekalo pod stromečkem. Asi jsme byli fakt hodní, takže Ježíšek nám věnoval vstupenky na výstavu o Leonardovi da Vinci v Louvru v Paříži. A letenky k tomu. Tedy Ježíšek, naše děti to byly.
Sleduji to s němým úžasem, který občas přechází v pobavení a občas ve znechucení. Naposledy to bylo, když nejmenovaná firma odstranila z dámských vložek logo ženy. Protože vložky nepoužívají jen ženy. Fakt?
Studenti středních škol v nedávné době demonstrovali proti úmyslu povinně maturovat z matematiky. O maturitě z matematiky se jedná několik let a studentům údajně vadí, že je špatně připravena. A také jsou nedokonale vyučováni.
Maminky své děti milují, milovaly a budou milovat. Tak to bylo a je. A chtějí pro ně to nejlepší. Jen mi občas připadá, že chtějí to nejlepší spíš pro sebe.