Nadpis je matematicky chladný, bezemoční, odtažitý, snad i trochu zkratkovitý, a pro některé nefér. Ale je to tak. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Demokracie přináší svobodu, která ale nemusí být vždy a všude stejná. Jak můžeme porovnat úroveň této svobody v různých zemích? Podle čeho poznáme sílu demokracie? Co nás upozorní, že je zapotřebí začít demokracii aktivně chránit?
Deník N přinesl rozhovory s několika lidmi, kteří byli perzekuováni komunistickým režimem, často končili ve vězení nebo jim nebyla umožněna studijní či profesní činnost. Jejich postoj přesto nemůže nechat nikoho na pochybách...
Také vám sobotní demonstrace připomněla text písně Petra Hapky? Pokud ne, asi se vám můj článek líbit nebude. Ostatně, pravda často nebývá příliš příjemná. A odpovědnost, s jakou se k ní postavíme, si volíme každý sám.
„Slušný člověk pomáhá vždy tomu, kdo toho nejvíc potřebuje. To se nám vrátí. Vždyť přece stojí za něco, že máme ve světě pověst slušných lidí.“ Tomáš Garrigue Masaryk
Kritika nad vyjádřením pana ombudsmana Křečka na adresu ukrajinského prezidenta je bouří ve sklenici vody, jež zas a znovu ukazuje na černobílé vidění společnosti, která místo racionálního přemýšlení volí emocionální výkřiky.
Názor na covid, že "je to jenom taková chřipečka", případně "není to žádná chřipečka" (podle toho, do jakého tábora se řadíte), nám už zcela zlidověl. Přitom jen málo lidí si uvědomuje, že vlastně oba názory jsou úplně špatně.
Je tu s námi už celý rok, život nám otočila vzhůru nohama a brzké řešení je v nedohlednu. Jak je možné, že si česká vláda s nemocí Covid-19 stále neví rady? Může za to vláda sama, může za to samotná společnost, nebo někdo jiný?
Když jeden odborník, například lékař, prohlásí, že pandemii podceňujeme, a druhý kontruje, že ji přeceňujeme, kdo má pravdu? Problémem je to, že pravdu mají oba, a je jen na nás ostatních, která pravda se nám bude líbit více...
To, co předvedli na Staroměstském náměstí "příznivci" fotbalových klubů, netřeba asi komentovat. Co je ale důležitější, aby se za tímto násilím neschovala nezměrná hloupost těch dalších 90% lidí, kteří na náměstí dorazili.
Volební výsledky krajských voleb předsedovi hnutí ANO moc radosti nepřinesly, třebaže se je snažil prezentovat jako velké vítězství. Ono to na první pohled může tak vypadat, ale už na ten druhý je vidět, že věc je složitější...
Znovu příběh, který neuvěřitelně ostře dělí českou společnost, jako mnoho dalších milníků z minulosti i současnosti. Polarizace a vzájemná neochota k dialogu na těmito tématy jsou naším dědictvím, které asi ještě dlouho přetrvá...
Třebaže se situace ve státech Blízkého východu vyvíjí dynamicky a progresivně, jedna malá oblast již po desetiletí stagnuje. Pásmo Gazy, formálně pod územní správou Palestinské autonomie, je uzamčeno ve spirále chudoby a násilí.
Pomaleji, níže, měkčeji. Tak by se dalo parafrázovat olympijské heslo pro označení moderních dětských hřišť. Ale nedopadne to nakonec tak, že to nejbezpečnější hřiště pro naše děti bude žádné hřiště?
Druhá otázka je vlastně důležitější než první. Důvod či záminka k nepokojům se najde vždy celkem snadno, ale najít hlubší myšlenku, nebo konkrétní cíl, ke kterému nepokoje směřují, v tom nemají často jasno ani samotní aktéři.
Je to jedno z nejskloňovanějších slov tohoto roku. Roušky se staly symbolem koronavirové krize, jsou mnohými oslavovány i zatracovány, a jako mnoho věcí předtím i ony názorově rozdělily společnost, kolegy, přátele i rodiny.
Třebaže jeho budoucnost je nyní ve hvězdách, jedno je jisté - Slovensko dalo nový impuls a směr své politické reprezentaci. Jaká paralela se může objevit při následujících volbách v České republice? Můžeme jít stejnou cestou?
Zaujal mě článek britského spisovatele a politologa Iaina Kinga nad myšlenkou "upadání" demokracie v zemích po celém světě. Pojďme se nad pojmem demokracie zamyslet hlouběji a zkusme zjistit, jakou cestou se skutečně ubírá...
Žijeme v době, kdy se z klasické liberální politiky, které měla v minulosti oprávněnou snahu stát se nástupcem konzervativního vedení, stává nebezpečné hnutí, prostupující a ovlivňující celou společnost ve všech zemích světa.
Je tomu už více jak 6 let, co jsem zde dopsal poslední článek pro svůj blog. V té době se něco zlomilo, pohár přetekl a musela přijít velká změna. Dostatečně radikální na to, aby náš život posunula dál…