Podle slov předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala by měl stát odškodnit napálené v kauze H-Systemu. Sice ne v plné výši, ale v nějaké přijatelné hodnotě.
Běžný čtenář Bible si jistě všimne, že je rozdělená na dvě základní části, takzvaný Starý zákon a Nový zákon. Každá z obou části je určená jinému Božímu lidu.
Zamysleli jste se někdy nad tím, kdo potřebuje hodného Boha a kdo zlého? Úmyslně teď vynechám ty lidi, kteří si myslí, že Boha nepotřebují. Nemám v úmyslu jím jejich přesvědčení brát.
Snad si vzpomínáte, na tu dobu a události, kdy a proč znělo toto rčení na Václavském náměstí. S odstupem můžeme vidět, že jakákoliv změna založená na lži, nemůže nic podstatného změnit.
Nikdo neuctívá boha, tak jako my, muslimové. Když jsem včera slyšel tuto větu v jednom filmu, utkvěla mi v paměti tak silně, že jsem o ní dále musel přemýšlet.
V následujícím textu následuje hypotetický rozhovor s Bohem, o svobodě, zákonu a jak máme rozumět lidem, kteří nás přesvědčují, že více zákonů a pravidel nám zajistí více svobody.
Pro některé z vás bude taková otázka na první pohled nesmyslná. Pro jiné možná bude podnětem k zamýšlení. Osobně si myslím, že je důležitá právě v dnešní době.
Co jsou naše národní zájmy? Především bezpečnost lidí a jejich blahobyt. Tyto hodnoty lze chápat správně, když je zajištěna bezpečnost a ekonomická prosperita státu.
Poslouchal jsem rozhovor předsedy ODS Fialy s předsedou ČSSD Hamáčka a tak si uvědomil, že to, co politici ODS předvádějí, se může klidně pojmenovat jako komunistofobie.
Bychom se měli aspoň minimálně zamyslet, co by to mohlo znamenat pro nás, kdybychom zůstali lhostejní. Není-li podle vás pravdivý, zkuste si jednou aspoň připustit možnost, že se třeba tentokrát mýlíte.
Bohužel nejen evropských, ale i mnohých naších politiků. Pokud nebudeme solidární s uprchlíky, prý nejsme dost evropští a nemáme nárok na příspěvky ze společné pokladny EU.
Sice si to mnozí neradi přiznávají, ale tento požadavek Zákona má své místo především v současném světě. Že nemá podporu u vládců světa jsme si už bohužel zvykli. Ale o ty nejde.
Myslím si, že je na místě zamyslet se nad těmito slovy, které vyřkl na rozpravě věnované budoucnosti Evropy Jean-Claude Juncker. Podle něj musí sjednocená Evropa čelit nebezpečí, které se vymyká kontrole.
Nejdříve se dozvídáme, že polovina voličů je mdlého rozumu, jindy že nemůžeme v referendu rozhodovat o vystoupení z EU, a jako vrchol všech podobných nesmyslů, že jen ti zvolení budou rozhodovat o pravdě.
Vystoupení afroamerického biskupa Michaela Curryho na včerejší svatbě prince Harryho s Meghan Markleovou, bylo hodnoceno na sociálních sítích kladně a jinde s rozpaky.
Události posledních let mne vedou k následujícímu závěru. Demokracie a svobody jsou v největším ohrožení od pádu železné opony a myslím si, že nejen v Evropě.
Ideologie politické korektnosti, i když se snaží tvářit jako moderní a ryze humanistická, je bohužel založena na starých radikálně marxisticko-levicových omylech a chimérách.
Velmi zajímavé informace sdělila Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Tyto a jiné veřejně přístupné zdroje si umožňují učinit dostatečný obrázek o celé kauze.
Jak jinak lze pojmenovat odsuzující slova některých politiků a některých veřejně činných osob na jeho adresu. Zeman prý vyzradil utajenou informaci a tím poškodil zájmy ČR.
Po pádu sovětského bloku dochází nejen na Západě ke stále očividnější koncentraci moci. Kapitál, média a politika tvoří "(ne)svatou trojici" nekontrolované moci, jinak řečeno Triumvirát.
Jejich svědectví se nejspíše nebude zakládat na pravdě, protože se jedná o nepřístojnou maškarádu. Zástupci spojeného království, ani spojenci, se však brífinku nezúčastnili, "OPCW není divadlo".
Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoliv nenávist k jiným. Má se jednat o citát T. G. Masaryka. Všimněte si, že se nejedná o lásku ke státu nebo vlasti, ale k národu.
Politici takzvaných demokratických stran ztrácejí důvěru voličů a diví se proč. Protože je smutné až tragické, když Češi s předky z jiných zemí, učí naše politiky vlastenectví.
Co má společného hon na čarodějnice a současné aktivity demokratického bloku. Malý exkurs do historie a jeho konfrontace se rčením: nic nového pod sluncem.
Včera jsem psal o článku amerických novinářů z OANN a dnes jsem četl článek od britského novináře Roberta Fiska z The Independent. Oba vyslovili své pochybnosti o chemickém útoku na město Dúmá.
Dnes dopoledne jsem četl článek o tom, že Američtí novináři z OANN, což je nezávislá kabelová televize v Kalifornii, navštívili Syrskou Dumu a nenašli tam žádné důkazy o chemickém útoku.
Včera jsem svým článkem, že ničím nelze ospravedlnit útok na Sýrii, vyvolal bouři ve sklenicí vody. Vidím ale, že někteří povrchní čtenáři nepochopili vše, co bylo v článku řečeno.