V ČR, která má 10 mil. obyvatel dlouhodobě umírá cca 300 lidí denně. Těch 400 mrtvých za 8 měsíců s pozitivním testem na covid-19 je naprosto zanedbatelné číslo. Navíc prakticky všichni z nich zemřeli i v důsledku jiných nemocí!
Nesmrtelnost duše a věčnost pekla – katolická apologie proti adventistům Adventisté učí, že lidská duše není nesmrtelná a umírá spolu s tělem. Kristus sestoupil do pekel a tak i duše každého člověka existuje po smrti.
Proč se tedy stále mluví o revoluci, svržení totality a údajném nástupu svobody, když ve skutečnosti šlo pouze o reformu systému, která byla dohodnuta a připravena dopředu, a to na mezinárodní úrovni světových velmocí?
Podle učení katolické církve má člověk nesmrtelnou duši od okamžiku svého početí a proto usmrcení dítěte v lůně matky je vraždou. To je všeobecně známo. Málokterý katolík však umí tento postoj obhájit.
Ať bojovníci za Mariánský sloup spojí svou aktivitu s apelem na své biskupy, aby po vzoru italského politika Salviniho zvedli posvátný růženec Blahoslavené Panny Marie a zahájili růžencové tažení za vystoupení Česka z EU.
Pro velkou část občanů není účast ve volbách vůbec samozřejmou. Mnozí jsou snad prostě lhostejnými, ale někteří k takové pasivitě uvádějí i pádné důvody. Pro názornost aspoň čtyři z nich:
Po starých překladech Písma svědčí o věrném dochování jeho textu i dochované rukopisy, a to nejprve ty starozákonní. Přitom je stále na paškále Septuaginta versus masoretský text.
Mělo by se teď psát o naší české státnosti, ale co jiného je jejím základem než Boží slovo, jehož překladem do vlastního jazyka se naši předkové zařadili mezi kulturní evropské národy?
Letos si připomínáme sté výročí vzniku Československa (28. 10. 1918), osmdesáté výročí zrady zvané Mnichovská dohoda (30. 9. 1938), sedmdesáté výročí uzurpace vlády Komunistickou stranou (únor 1948) ...
Poslední žalobní článek (z těch vytažených z Husových spisů) se týká panování - světského i církevního - pokud je pán/držitel úřadu v těžkém hříchu. Zároveň se týká i platnosti svátostí vysluhovaných knězem v tomto stavu.
Další žalobní články se týkají Husových úvah o stavu církve v situaci, kdy v církvi chybí papež. Takové úvahy jsou aktuální i dnes, kdy tzv. papež František hlásá "jednotu všech náboženství".
Hus upozornil i na potřebu rozlišit mezi papežem platně zvoleným a nehodným, a tím, který byl zvolen neplatně, ne pro procedurální defekt volby, ale proto že není ani křesťanem.
Hus na adresu zvrhlých nemravných papežů nešetří "lichotkami". Ve svém spisu O církvi hájí myšlenku, že odpadlík od křesťanské víry není papežem, i kdyby se za něj vydával.
Jak aktuální jsou tato slova Jana Husa i dnes, kdy už je i všem neznabohům zcela zřejmé, že "katolická církev" po druhém vatikánském koncilu opustila své původní učení.
Žalobní články proti Husovi z 18. 6. 1415 č. 16 až 18 ukazují Husovy odvážné ale katolicky zcela správné pohledy na církev, církevní poslušnost a disciplínu. Soudci v jeho spisech hledali zádrapky.
Popření či ignorace Božího zákona jako nejvyšší a pro všechny platné autority vždy přináší následné zneužívání lidských autorit. Kdo neposlouchá Boha, sám se zbavuje autority, kterou mu společnost přisoudila.
Pozor: následující text obsahuje citáty z evangelia (upozornění pro biblofoby). Hus byl zarytý biblofil a evangelijních nároků se nechtěl za žádnou cenu vzdát.
Husova kritika církevní okázalosti byla tak ostrá, že nikdo z biskupů, kteří ho soudili, něměl ani ochotu uvažovat nad skutečným věroučným smyslem jeho textů.
Z 13. kapitoly spisu O církvi je vytažen i 10. žalobní článek. Žalobncům se zdálo, že Hus zpochybňuje jistotu, že někdo zastává církevní úřad (papež, biskup).
Hus zastával nadřazenost duchovní moci nad tou světskou, chtěl však aby tato její nadřazenost byla uplatňována duchovními prostředky, a ne skrze peníze a ozbrojené konflikty.
Svatokupectví jakožto kacířství vykreslil Hus ve svých česky psaných "Knížkách o svatokpectví". Toho se týká i 8. žalobní článek. Žalobci ho formulovali tak, jako by Hus učil, že každý těžký hřích je kacířstvím, což neučil.
Na základě těchto Husových slov tvrdili kostničtí soudci, že Hus je proti papežství, a totéž tvrdí i dnešní Husovi kritici. Jde však o citát značně zkreslený.
Protož milý křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti; neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše, a konečně od smrti věčné.
Stejně jako se M. Janu Husovi kdysi nenávistně vysmíval téměř celý "katolicý" koncil v Kostinci, tak se mu lidé nemilující pravdu posmívají i dnes a rádi o něm šíří lži.
V 3. kapitole svého spisu "O církvi" rozvíjí M. Jan Hus dále myšlenku, že lidé, kteří nakonec přijdou do pekla, nebyli nikdy členy církve Kristovi v nejvlastnějším smyslu slova.
Druhý žalobní článek proti Janu Husovu se týká nauky o předurčení. Ta je pro dnešní křesťany obtížně chápatelná. Husovi soudci však neměli problém s otázkou předurčení...