Pitomosti v podobě nošení náhubků na prázdné ulici jsme si užili už na jaře loňského roku, tehdy okořeněné pitomostí na druhou nošením náhubků i při sportu či v lese za městem.
Opět a stále se nacházíme ve stavu nouze, bez kterého vláda už není schopna vládnout a plnit Ústavou svěřené úkoly. Bažení po nouzovém stavu je pro ni jako obsese.
Naše vláda, která krom nouzovostavových kšeftů už příliš ničemu nevládne a připomíná spíše spolek nesměšných klaunů, které už jen pozorovat moc bolí, se v pondělí chystá nařídit povinné nošení respirátorů.
Je smutné pozorovat rozklad právního státu v přímém přenosu a je to smutnější o to víc, když se té frašky účastní v roli (ne)užitečných idiotů i hejtmani.
Nová vládou omílaná mantra, která nám má pomoci k rozvolnění, je potřeba snížení pacientů s čínskou chřipkou v nemocnicích. Někdo říká pod dva, jiný pod tři tisíce pacientů.
Některé z vás, milé děti, jste možná o Štědrém dnu viděly zlaté prasátko, a já vám povím bajku o prasátkách, která nebyla vůbec zlatá. Byla spíše hloupá.
Vlastně ani nevíme, zda je to zvíře ministerstva zdravotnictví čubka nebo pumr, ale i bez ohledu na to, je zjevné, že takový kříženec musel být zplozen na velmi divokém mezidruhovém mejdanu.
Nevím, zda je to arogancí ministra zdravotnictví nebo jen jeho nekompetentností, ale na rozsudek Městského soudu v Praze, který zrušil „rouškové opatření“ (výrok I.) ze dne 19. 10. 2020, zareagovalo ministerstvo velmi svérázně.
Kdykoli slyším názory doktora Kubka, profesora Flégra a dalších jim podobných katastrofistů, jsem přesvědčen, že je v jejich případě lockdown zcela na místě.
Z vnějších projevů jeho mentálního rozpoložení se zdá, že mu škodí už i jen tein a kofein. Nařizovat lidem v autech nošení roušek se jeví jako důsledek možné závislosti nebo rozvíjející se choroby.
To byla první věc, která mě včera napadla, když jsem v Čt po zpravodajství viděl nastoupené devítičlenné bratrstvo s Plukovníkem v čele, ačkoli nakonec to byla jen reklama na zvýšení počtu sledujících jeho twitterového účtu.
Z veřejných projevů a nastavených omezení by se mohlo zdát, že stejně jako jeho hradní podporovatel se i současný ministr zdravotnictví učil stabilizovat společnost v Číně.
Na živých diskuzních pořadech je kouzelné, že, co jednou člověk vysloví, už nelze vzít zpátky a veřejnost se může mimoděk dozvědět i skutečné důvody některých kroků vlády.
Poslední měsíce nám architekti nové totality halené do boje proti nevyzpytatelnému nepříteli neakceptovatelně zasáhli do životů a vnutili nám zodpovědnost za cizí zdraví, které musíme chránit.
Poslední týdny sledujeme neuvěřitelné on-line představení naší politické „elity“ jako smutnou přehlídkou debility, zoufalství a nekompetence, které jsme si před časem neuměli připustit ani v tom nejabsurdnějším satirickém pořadu.
Při sledování výstupů české vlády může člověk snadno nabýt dojmu, že některým jejím členům nedal Bůh (nebo příroda) návod k používání obsahu dutiny lebeční.
Někteří členové vlády na včerejší tiskové konferenci oznámili světu, že se nastavená opatření uvolňují a lidé budou moci např. v lese sportovat bez roušek.
Dva dny po jmenování do čela Centrálního řídícího týmu COVID-19 profesor Roman Prymula svolal tiskovou konferenci a oznámil rezignaci na všechny své funkce.
A ještě děsivější je skutečnost, jak snadno si někteří lidé tuto povinnost bezmyšlenkovitě osvojí a ještě jsou připraveni nabádat k tomuto sebeomezení i ostatní.
12. prosince 2019 rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem č. j. 7 Afs 230/2019 - 34 o kasační stížnosti Odvolacího finančního ředitelství proti (výroku I) rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Parlamentní strany - včera TOP 09 a před týdnem Piráti - se rozhodly podat trestní oznámení, protože státní orgány nejednají podle jejich představ, a je tedy třeba prošetřit, jestli jednají v souladu se zákonem.
Vítězstvím je samozřejmě myšlen úspěch Adreje Babiše v kauze Čapí hnízdo i v kauze evropských auditů a střetu zájmů, kterážto dvě témata v tomto týdnu nejvíce zaměstnávala naši politickou scénu.
Zápas století, jak byla ona MMA show prodávána, skončil a jeden z poražených prohlásil, že neví, co s ním bude. Myslím, že není třeba házet flintu do žita a předčasně si zoufat.
Nad excesy našich zástupců v Parlamentu ČR se někteří možná podivují, ale jelikož je v populaci určité procento blbců, je logické, že podobné (a spíše vyšší) procento takto disponovaných jedinců bude i v zákonodárných orgánech.
Přiznám se, že jsem jeden z těch diváků televize, který nemá rád reklamní přestávky a využívá je k brouzdání po ostatních televizních kanálech, čímž se mi občas podaří narazit na vystoupení Jaromíra Soukupa.
Se smutkem občas sleduji, jaká individua se v tomto prezidentském funkčním období vyskytují na Pražském hradě, ale beru tuto divnou epizodu naší politické reality jen jako dočasný exces, který český národ umí přežít.
Je smutné sledovat urputný zápas některých homosexuálů za možnost vstupu do manželství, která je jim prý upřena, a tudíž se cítí méněcenní, protože se podle nich registrují například auta, nikoli lidé.
Je možné, že univerzálním funkcionářům křivdím a byli touto negativní vlastností postiženi již dávno před vstupem do politiky, jen se to široká veřejnost nemohla dříve dozvědět.