Tak si mne ta jehla, lesklá a ostrá, mezi mnoha a mnoha lidmi našla, bodla a vpravila mi do ramene onen snad zázračný mok (pfizer). Zdvořile jsem se po chvíli zeptal, kdy se bude bodat, že čekám. Odvětili, že už se stalo.
..rázu přírodovědného mívám sedě u svého puzzliště a vyhlížeje ven na blízkou (dosáhl bych rukou?) střechu od sousedního baráku a úzký proužek nebe nad ní. Nekonečná říše živočichů všech tvarů a forem je pro mne žel zredukována..
Díky výpomoci lidí tady okolo jsem šťastně (či nešťastně) registrovanej, mám své číslo (nikomu je neřeknu ani manželce), prý PIN, hluboko vpálené do ještě trochu živého masa jak to dobytče tam kdesi na už ne tak divokém Západě.
Dívám se na ligový fotbal, zatímco žena vedle v kuchyni probírá sáčky a pytlíky s potravinami a vyřazuje ty s prošlou záruční lhůtou (já kupodivu procházím dále, i když jsem vlastnostmi taky pytlík). Poznamenávám k ní, že zápas..
"Mávání perutí víří prach./ Ptáci krouží a neznají strach,/ měl jsem rád starý dům, jeho práh.." Tak nějak zpíval kdysi Jiří Schelinger. My bydlíme už dvacet let ve starém baráku a kolem nás jsou seskupeny do nepravidelného..
Až vymřou všichni, nikdo nám nebude kazit tak zvané reprodukční číslo tím, že infikuje někoho dalšího. Poznamenávám na okraj zprávy, že za včerejšek, kdy se v počtu nově infikovaných zadařilo (7722 nově nakažených), nám konečně..
Přečetl jsem si z novinových titulků - dál jsem ze slušnosti očima nešel -, že nejbohatší Čech Petr Kellner zchudl letos o 57 miliard a přesto mu pořád ještě pár drobásků zbylo. My doma žijeme sice z ruky do úst (obvykle ovšem..
I nejlepší poezie skončí jednou v hrobě spolu s těmi, co ji napsali, i když je samozřejmě ve svých čtenářích pořád stále živá. Rimbaud a Verlaine, dva tzv. prokletí básníci, po sobě stříleli, ale asi se i milovali a byl mezi nimi.
Pomalu, hodně pomalu, se prokousávám třísvazkovou Korespondencí V + W, kterou spolu vedli od počátku padesátých let, kdy Voskovec emigroval do USA. Už se dostávám téměř na poslední stránky a nějak se mi dál v textu nechce,..
Už ne Milion chvilek, ale Tři tisíce statečných takovým vývojem prochází Mikuláš Minář, předseda Chvilek, jenž nyní dává svůj čelný post k dispozici a směřuje k založení politického hnutí, s nímž chce vstoupit do parlamentu.
Uposlechnu výzvu plukovníka Prymuly (je vyšší šarže jak já, pouhý nadporučík v záloze) shodou okolností i ministra všeho našeho zdraví, a s těžkým srdcem zůstanu o prodlouženém a deštivém víkendu doma. Je to ode mne velká oběť,..
Dívám se právě na hlášení o Covidu 19 - co jiného taky že - a nevěřím svým očím. Stojí tam na obrazovce: "Covidu je hodně, ale je málo nebe..". Pak se podívám pozorněji a vidím, že zbytek posledního slova je skryt za postavou..
Dříve se tomu říkalo nevěra nebo mimomanželský vztah (pomíjím jadrnější výrazy). Zdá se mi, že pro tento fenomén se začíná prosazovat nové označení, totiž konzultantka. Aspoň jí prý je mladá sexy blondýna zaměstnaná u šéfa..
Ze setkání premiérů a prezidentů států Evropské unie si toho moc nepamatuji (taky jsem tam nebyl že..), ale přece jen něco. Konkrétně ten moment, že jdou kolem sebe dva z těch mocných šášulů a vytrčí před sebe ostrý loket..
Na stará kolena jsem povýšil a vysoko nad hemžením lidí jsem správcem místních střech a vrchním velitelem zdejších poštolek a holubů a zjišťuji, že námi očima často navštěvovaná rodinka poštolek má prokazatelně nejmíň tři členy.
Skončil nám "nouzový stav", a tak jsme se doma konečně pořádně rozšoupli. Měli jsme prima vycházku na balkon (tři kroky tam a tři kroky zpět) a pak po zdravém pohybu na čerstvém vzduchu s výhledem na blízké střechy..
Už i my máme v rodině ztráty. Králda, jenž se s námi více než 10 let prochroupával životem, najednou není a klec je prázdná, Náš byt je taky klec a podobně i celé Česko je klíckou, ovšem nevím, jestli útulnou, ale žít se v ní dá.
Současný nouzový stav a z něj vyplývající karanténa a uzavření škol vyvolalo potřebu domácí výuky. S tou myšlenkou zcela souhlasím, ale v tak trochu pootočeném gardu. Mládež je dnes velmi chytrá (někdy až příliš), ale senioři..
Dnes jsem při obědě jedním okem v TV sledoval dokument Nádherné Španělsko a druhým ataky našeho psa Wufího, jehož přiváděla k nepříčetnosti vůně guláše a strkal mi do něj nemyté pracky. Na obrazovce se přede mnou tam za Pyrenejemi
Podle křesťanské mytologie podala Veronika Ježíši Nazaretskému při jeho cestě na popraviště roušku a on si do ní otřel zmučenou tvář. Příběh se za staletí dále rozvíjel a košatil a nabýval různých podob, nikde však ani zmínka..
Místo obvyklého ranního pozdravu jsem se od svého počítače dozvěděl, že aktualizuje a že to bude pár minut trvat a ať jej nevypínám. Nevypnu, má na to právo starý brach. Rád počkám, nikam nespěchám.. A je hotovo, jsem zase v síti.
Hnutí milion chvilek je mi sympatické - pozdravuji! - už proto, že ten milion chvilek bych chtěl mít ve svém věku (81) ještě před sebou. Proto by mne taky zajímalo, jak dlouho ta jejich chvilka vlastně trvá, jestli pár vteřin či..
Nevím, jestli ještě slyšíte stříbrný vítr, jak jej zaslechl Fráňa Šrámek a s ním i septimán Jan Ratkin. Taky nevím, jestli ten vítr nenapravitelných romantiků vůbec patří do globálního světa tržního hospodářství. Co však..
Při snídani jsem napůl ucha (druhým neslyším) vyslechl cosi o tom, že mezi požadavky kladené na holky a kluky v šťastném předškolním věku, který jim právě končí, při vstupu do 1. třídy základní školy je i pravololevá orientace..
Ať počítám, jak počítám (s čísilky mi to v hlavě pořád ještě funguje) z roku 2019 nám toho už moc nezbývá a má na kahánku a my s ním jsme na mizině. Přesto se ptám trošku naivně, kam to všecko zmizelo? Asi je to docela jednoduché.
Spořiví a racionálně uvažující Angláni navrhli a budou na veřejných místech i uvnitř podniků zavádět šikmé hajzlíky (úhel sklonu sedátka 13 stupňů) a i největší vytrvalce lapění na nich brzy omrzí a budou pospíchat třeba..
Vlast, do níž se narodíš, si nevybereš a neovlivníš ani, kam se narodíš. Já uzřel světlo světa ve státě se jménem Česko-Slovensko a nežil jsem v něm ani měsíc a byl z něj Protektorát Čechy a Morava jako součást Velkoněmecké říše.
Nedělní ráno nezačalo pro mne moc slibně. K snídani sice obligátně moc dobrá speciál vánočka s ramomedem (pak pomero šťáva a nastrouhaná mrkev s jablkem, to vše vylepšované patáky), ale zároveň zase v TV běžel záznam přenosu..
Má prý být hezky a v rádijku (chytří jak rádio) vybízejí k rodinnému výletu. Rád poslechnu a chápu se - jsem mužskej - iniciativy. Chtělo by to něco originálního, a proto půjdeme s ženou jako obvykle do parku..
Do Prahy na Bertramku nepůjdu a nepojedu (mimo jiné i proto, že bych tam nedojel), ale k věčné slávě Mistra Káji budeme mít v neděli k obědu svíčkovou čili po našem svíčkajdu. Přitom snad i vzpomeneme a kdyby ne, připomenou nám..