A zase po roce přijel do Liberce cirkus. Tedy Night of Warriors. Zašlá sláva minulosti, kdy celý event naplnil libereckou Arénu, tentokrát dávala jen slabou ozvěnu v místním kulturáku, stala se z toho taková klubovka.
Jednoduché: Znáte uroboros? To je had, co požírá svůj vlastní ocas. Princip paradoxu. Tak jako kolektivní vlastnictví. To mělo za cíl spravedlivou distribuci omezených zdrojů, a nakonec vždy končilo plýtváním a bankrotem.
Tak děcka, nedělejte prosím válku, dělejte mír – a zemědělství. Když RVHP zkolabovalo, ukončil se jeden z největších socioekonomických pokusů 20. století.
Dnes bych, přátelé, s vámi rád zavzpomínal na rok 2022. Podobná skupina lidí, které mne dnes nazývá utopistou, mne tenkrát nazývala arogantním hlupákem, který se vyjadřuje k věcem, kterým nerozumí.
A k tomu závěru jsem došel teprve nedávno. Ve světě ideologií a filosofií existuje tolik definičních a interpretačních nejasností, že se nakonec dva nesmiřitelné tábory nemohou dohodnout.
Poslední dva roky jsem vám již několikrát shrnul a celkem konsistentně odargumentoval, proč centralistické řízení zdravotnictví politiky a úředníky je stejně neefektivní jako produkce a distribuce dámských vložek v socialismu.
Malá otázka: Co se stane, když zkřížíte dvě hory, které patří mezi nejvyšší na světě? Konkrétně Mount Everest a Kilimanžáro? Vznikne preparát, který léčí diabetes mellitus 2. typu.
Za dalekými horami a za dalekými lesy, byla nebyla jedna krásná země. Příroda tak nádherná, že by vám oči slzely. A přírodních zdrojů tak moc, že by každý v zemi mohl vést pohodlný a bohatý život.
Prostě se musím podělit s novým zážitkem. Na včerejšek jsem slíbil svým kluků, že je vezmu do bazénu. Ale podzimní rýmičky, škrábání v krku a plný nos ukázaly, že plán není optimální.
Konečně jsem po dlouhé době zase vypadl mezi lidi. Rozumějte – mezi lidi, ne mezi doktory, sestřičky, pacienty, lékárny, ale mezi člověčí lidi v pravém slova smyslu, bez jakýchkoli přívlastků.
Českou republikou otřásl další zajímavý případ. Malý Martínek trpí vzácným genetickým onemocněním. Dobrá zpráva je, že lidstvo ve svém výzkumu došlo již tak daleko, že dokáže pomocí genové terapie tento stav léčit.
O chybějících lécích a patologickém vlivu státních regulací napříč všemi procesy od registrace až po distribuci léčiv jsme již popsali stohy papírů a společně jsme si zanadávali.
Narodil se do dělnické rodiny, což bylo v dané době jako vyhrát jackpot. On se člověk prostě musí umět narodit. A jak se narodíte do dělnické rodiny, máte dveře otevřené.
Přesně tak to je, mojí milí indoktrinovaní, i již od-indoktrinovaní čtenáři. Tento bazální morální imperativ máme my Češi přímo vepsaný v genech. Někteří si ho dokonce nechají tetovat na záda.
Úsporný balíček. Tak strááášně moc se mi nechtělo psát tenhle text. Znáte ten pocit, když držíte cep v ruce, sláma je už vymlácená, ale vy si taky chcete aspoň jednou bouchnout?
Ivan Bartoš je anarchista, politik a marxista. Nedávno zveřejnil na sockách pár zajímavých píárek. Tak například zveřejnil, kolik lidí si už pokecalo s tzv. AI.
Po čtrnácti dnech, po celých neuvěřitelných dvou (!) týdnech bez víkendové služby, se opět vracím na záchranku. Všechny s úsměvem a energií zdravím hlasitým „Guten Morgen in die Runde!“
Vše, co kdy stát od počátku věků spravoval, spravoval špatně. Nikdy se státu nepodařilo efektivitu soukromého vlastnictví ani napodobit. Přiblížit se ochraně a správě majetku uskutečňované soukromými vlastníky.
Jak si představujete kolaps a rozvrat systému vy? Přijde nějaká rána, bum, začnou se hroutit budovy, po ulicích potečou hektolitry krve a venku budou běhat zombie a gangy?
A svět se zase rozdělil na dva tábory. A jako obvykle, zase strašně hloupě a povrchně bez detailního vhledu do tématu. Klima, příroda, udržitelnost, člověk a jeho vliv na přírodu.
Nejsme jako Švýcaři, říká mi kolega. Oni jsou úplně jiní. Pracovití, nekradou, vzdělaní a umí přemýšlet. Prý: Nejsou jako socíkem postižení polodementi Češi. To by v ČR nikdy nefungovalo.