Když vidíme, jak srdnatě za Palestinu bojují lidé jak na internetu, tak i v ulicích, domnívali bychom se, že je všichni jejich arabští bratři i muslimští spoluvěřící vyloženě milují. Je tomu opravdu tak?
Na vlakové stanici ve Vancouveru došlo v loňském srpnu k sexuálnímu napadení ženy. Policie dělá všechno pro dopadení osoby pachatele a před pár dny už i požádala veřejnost o pomoc s její identifikací.
Vím, Ježíš to řekl jinak. Ale pak přišel „poslední prorok“ Mohamed a trochu to změnil. A po něm další, jako Marx, proroci ateistické školy žido-křesťanské tradice. Učednictví netáhne, doba si žádá mučedníky.
Situace snad nemůže být horší. Akademici z celé západní civilizace varují před katastrofou a univerzitní kampusy se aktivizují. Zánik naší civilizace zdá se být nevyhnutelným.
Zatímco o transatlantickém obchodu s otroky jste jistě slyšeli (a jeho živoucím důkazem jsou miliony černochů v Severní i Jižní Americe), diaspora, o které píšu dnes, je méně známá.
Nedávné události na Blízkém východě přinesly protichůdné reakce. Někdo protestuje na podporu Palestiny a někdo zase proti Izraeli. Proč lidé sympatizují s teroristy, a proč by měl Izrael po 75 letech vracet území?
Právě jste si přečetli titulek a po dočtení perexu budete nejspíš fundovaní odborníci na můj článek a nandáte mi to v komentářové sekci. Potřeba sebeprezentace a neochota naslouchat jsou stejné u všech extrémů politického spektra.
Červen, měsíc hrdosti. Oslavujeme lidskoprávní úspěchy několika menšin, příroda je rozkvetlá, pestřejší a trochu teplejší. Korporace vyvěšují duhové vlajky a chlubí se cizím peřím a Fürst mladší četl knihu homosexuálního autora.
A proč policii déle trvá objasnit, že nejde o ostrý náboj, než objasnit, že smrt byla sebevražda? Domnělá výhružka umocněná ostrým nábojem ovlivnila volby, a podle odpovědí policii na Twitteru, více lidem se na tom něco nezdá.
Čekali byste, že se zde vyjádřím proti něčemu, co dělají lidé, kteří volili jako já? Je zde jedno slovíčko, nadužívané zejména mezi odpůrci ANO a SPD. Ne vždy je používáno správně. A i pokud je trefné, rozhořčení budí právem.
Oslavil jsem zvolení prezidenta, který reprezentuje mé hodnoty, a prožil pár dní v euforii. Mnozí máte spolu se mnou co slavit, pořád ale zůstávají problémy, nedořešené i neřešené. A zlo uznalo jen prohranou bitvu, ne válku.
Expremiér evidentně nezná tuzemskou literaturu, ani nejvýznamnější Haškovo dílo (křestním si nejsem jistý, ale určitě Dominik, jiného neznám), Dobrý voják Šavel: O strastích jednoho vojáka za socíku.
Omlouvám se za možná vcelku vtipný, ale dost urážlivý výrok, „Praha a láska zvítězí nad nenávistí a vsí.” Není můj a nesouhlasím s ním, ale v té přemíře jiných témat jsem o něm pomlčel.
Babiš se vykresluje jako budoucí prezident všech a dobrý diplomat. Kdo ale používal rétoriku typu „Zlí korupčníci, poctivý Babiš. Nebezpeční migranti, slušní Češi. Hanba vládě, za Babiše bylo lépe”?
„Pozve nám sem trvale okupaci vojsky NATO! Je to okultista a zednář! Je loutkou Sorose, proto volte Orbána – tedy, Babiše!” Jaké další manipulace a odporné lži napadají vás? Co si myslíte, že na něj vytáhnou zítra ráno?
Už před vstupem do politiky, v Show Jana Krause v září 2011, prohlásil Andrej Babiš, že se bojí, že ho zastřelí. A bojí se i dnes. Domnívám se ale, že je tady něco, co ho děsí ještě více.
V květnu 1946 byl v demokratických volbách zvolen (a stal se předsedou vlády) Klement Gottwald. Logikou, kterou Andrej Babiš aplikuje na sebe, to asi byl demokrat.
Po superdebatě na Primě ještě k analýze byli pozváni čtyři poslanci, mezi nimi též opoziční Radek Vondráček a Tomio Okamura. A došlo k celkem komické situaci.
V letech 2013 a 2018 jsem v prvním kole volil v podstatě protestně a vybíral kandidáty, kteří byli podle průzkumů outsidery. Nijak zvlášť překvapivě, neuspěli. Koho budu volit letos?
Vysoká škola života je nezvyklá instituce. Všem svým studentům nabízí individuální studijní plán, a učitelem se jim může stát téměř kdokoli v jejich okolí. Výsledky mohou být různé, přesto školu nezatracujme.
Máme rostoucí trend požadovat omluvu od lidí, kteří osobně neudělali nic, za co by omluvu dlužili. Populistické přesvědčení, že někdo spáchal hřích už tím, že se narodil, se v jiném hávu stává hlavním proudem.
Poté, co mě Facebook v reklamě asi podvacáté upozornil na skvělé hlavolamy ve hře Hero Wars, dal jsem tomu šanci. Po několika dnech sporadického hraní se s vámi dělím o své dojmy v menší recenzi.
Televize BBC jmenovala před nedávnem novou hlavní diverzantku a přidělila jí značný rozpočet. A ta se pustila do práce s vervou. Co se od ní můžeme „naučit“?
Rasismus dnes číhá na každém rohu. Šachy jsou rasistické, protože navzdory shodnému počtu bílých a černých figurek, ba i políček, jsou figurky segregované a hru začíná vždy bílý. Nebo můžete třeba hrát na klavír ...
Češi se postavili na obhajobu údajně rasistického fotbalisty, a tím se stali státem rasistů. Když aplikuji tutéž logiku na Velkou Británii, jsou státem bojovníků proti němu? Nebo jen „zloděj křičí ‚chyťte zloděje‘“?
UEFA svým trestem jistě nezklamala fanoušky hrubého fyzického násilí. Zatímco z tribun se ve Spojeném Království podařilo násilí vytlačit, nudě má, zdá se, zabránit brutalita na trávníku a v zázemí.
Milé děti, v dnešním večerníčku si povíme pohádku o šípkové Rýžence. Ač si myslíte, že pohádku dobře znáte, poslouchejte pozorně, stačí, když mi neposlouží dobře paměť a pohádky trochu popletu, a zase je všechno úplně jinak.