jaroslavherda.blog.idnes.cz

add

Už nevím, jak je to dlouho, kdy jsem poprvé psal, že v naší cíleně rozdělené a dále rozdělované společnosti probíhá verbální občanská válka.

Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“

Inspirováno diskusí pod blogem Karla Trčálka, jenž píše si, kdy chce a kolik chce, a to aniž by musel a aniž by žádal o svolení k takovému svému k povážení počínání!

Autor brakových románů se v roli nepřekonatelného agenta Boba Saint-Claira uměl vypořádat se všemi, kteří mu znepříjemňovali život. (Podobně jako bláznivá Markétka.) (Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmonem v hlavní roli.)

O předstíraném údivu nad tím, že i člověk, který všechny nepotěší, je společenské zvíře a zajímá se o veřejně prezentovanou činnost zvířat stejného druhu.

Přivedla na svět literární postavu, a tak se sní sžila, že hájí ji jak sebe samu. I svědky na to má, že ona sama nepije. Mordyje!

Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.

Jak si může někdo dovolit psát ve svátečním čase o válečném konfliktu probíhajícím tak daleko od Velikonoc pana Lisovského?

V soutěži politických stran s takovým upřímným heslem nikdo nevyrukuje. Nikdo se nepřizná k citovému vydírání a vyvolávání soucitu, strachu a zloby.

Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učtelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.

Pokusím se odhadnout prapříčinu motivů vedoucích pisatele k ironicky míněným výrokům, podobným titulku blogu paní Valíkové Šubové.

Zdrojem mi byla diskuse pod mým včerejším blogem. Její obsah se dal částečně předem odhadnout. Některé její výraznější anomálie byly velmi podnětné.

Nechme maličkých přijít k prameni poznání a pomozme jim najít cestu k němu. A také těm, kdo přicházejí z dáli. Když upřímně hledají odpovědi a rozumět nám chtějí.

Věta, z níž stalo se téměř heslo. Od někoho zní trochu jako výčitka. A od někoho nadmíru. A mně zní trochu mělce, byť je v ní vůle po míru.

Nebýt Jiriho Cize, dvanáct účastníku diskuse pod článkem pana Pokorného by možná nikdy nenahlédlo do politické situace České republiky zcela novým způsobem.

Jedním z projevů rozvíjející se občanské společnosti jsou přibývající iniciativy občanů pozvedajících svůj hlas navzdory vládnoucí moci. Inspirováno včera komentářem v diskusi pod článkem pana Pokorného.

"Na celé čáře" považuji za hodnocení přinejmenším zavádějící či matoucí. Rozhodně nevhodné v tomto případě.

Tak to fakt netuším. Ale spekulace o tom, že je Andrej Babiš rizikem pro Českou republiku neobsahují některá relevantní fakta.

Stává se, že silná slova znějí dál, přestože se z nich už vytrácí přesvědčivost těch, kdo se motají ve víru dění jako nudle v hrnci.

A věru nerad. Odpovídat na údajná vyjádření nejmenovaných policistů, navíc podezřelých z toho, že se nikdy nenarodili (což více než omlouvá jejich mentální nedostatečnost), je mnohem snadnější.

Článek pana Zdeňka Hornera mne přiměl k zamyšlení nad označením "proruský“. Uznávám, že toto slovo může být zavádějící. Proto jsem se stručně zastal těch, kdo toto označení odmítají.

Vystoupení iluzionistů bývají velmi působivá. Často donutí diváky k tomu, aby se pokusili přijít na to, jakými prostředky iluzi vyvolali. Ale s kouzelníky je to jiné. Prostě kouzla.

V každé společnosti jsou podivíni, které není možné přehlédnout. Od méně kultivovaných přes burany až po naprosté magoriky. Mají si kde hrát?

O dámě, jíž váhy sluší. I šátek přes oči, aby se nedívala stranou. Aby se meč jí nesvezl na šíji, jež není tou pravou.

Když děti politiků experimentují s drogami, mohou nastat nečekané situace, však v tomto případě, v samém závěru příběhu, je droga jako příčina nedorozumění nakonec vyloučena.

Házet novináře nebo lidi jakékoli jiné profese do jednoho sprostého pytle vede jen k přebíraní stereotypů myšlení a vytváří další konfliktní situace. Ale na hrubou část pytle hrubá záplata sedí.

Dostává se nám zpráv, z nichž vyrůstají otazníky. Jsou daňovými poplatníky občané, jimž policie pomáhá a chrání je, nebo je také někdy straší a bulíky jim na nos věší účinně?

Pokojně jsem se začetl do článku pana Pokorného a oproti svému původnímu plánu rozhodl se na PrahaIN pokojně komentovat tu poplašnou zprávu, jež z člobrdů dělá voly jako ta petrohradská farma trollí.

Nic proti humoru a satiře. Nic proti břitké ironii. Ostatně než tupým skalpelem se v ráně hnípat, lépe je někdy ve věci nic nepodnikat.

Přibývá souvěrců nového směru. Vzniká nová víra, jež je tak podmanivě prostá, že ji může každý snadno vystavit zkoušce, je-li pro něho tou pravou. Stačí ji vystavit jen krátké expozici.